|
|
Fotky z akcí
Špindlerùv mlýn
12. - 15. 5. 2005
Fotky
Zúcastnili se:
Olík, Mecoun, Jirka, Slávek, Cucíno, Seluš, Linda, Jitka, Míša a Veronika
Výsledky:
CP sjezd
Sobota: sprint
Nedele: sjezd
CP slalom
Sobota:
Nedele:
Ètvrtek 12. kvìtna
Pìknì jsem si všechno naplánovala, abych stihla navázat a vèas být na Jirkùv
èas odjezdu v Dejvicích, leè chybièka se vloudila. Zapomnìla jsem si
registraèku, tak zase zpìt do Troje a zpoždìní je na svìtì. Dorážíme
natìsno, jenže za deset dvì je koryto stejnì ještì suché. Tak aspoò
domluvíme o den delší spaní u paní na Michláku. Bydlí tam nìjaká pofiderní
stavební firma, ale na dìlníky už jsme zvyklí. I když tito jsou opravdu
divní. A hroznì smrdí. Musíme se rychle èinit, abychom to pøebili naším
hydro-pachem. Stihli jsme dvì jízdy a ve tøi ètvrtì na ètyøi je voda zas už
dole. To nás pìknì namíchlo. Navíc padají kroupy (jen málo). Vìdìt to,
zùstanu dole si aspoò sjet soutìsku. Míša dvakrát zaplavala, ještì, že jsme
mìli s sebou Petrouska na slalomce. Všichni, kromì mì, Lindy a Jirky, mizí
zas znechucenì do Prahy. My obstaráme nákup, bychom nezhynuli hlady. Pøed
veèeøí však dostal pøednost hokej. Ne, že bychom jim vìøili, ale ke konci to
bylo opravdu zajímavý. Jirka s Lindou vyrážejí na veèeøi do Vrchlabí, mnì
dnes postaèí tìstoviny a hlavnì hupsnu do postele a trošku si zdøímnu. Ještì
stále mì trápí rýma, co mì pøemohla na Kamenici. Ale tentokrát jsem pevnì
rozhodnutá se s ní utkat na život a na smrt - její. Ve Vrchlabí se tentokrát
veèeøí v pivovaru bez piva (jak podotkl Jirka). Kdo by to stejnì jako já
špatnì pochopil, vysvìtlení je takovéto: oni pivo mìli, ale ne plzeòskou 12.
Pro hospodu v podstatì tragedie. Veèer už jsme jenom prokecali u dobrého
jihoafrického vína, co tu Jirka v supermarketu objevil.
Jirka: „Tak nám Vašek zase do patnáctky nastìhoval nìjaký vraky, že už tam
není místo na naše lodì. Tak jsem jeden chtìl vytáhnout, že ho nìkam
vyhodím. A jak jsem zatáhl, tak mi v ruce zùstalo poutko i s kusem lodi. Tak
jsem ji rovnou pøestìhoval do šestnáctky.“
Pátek 13. kvìtna
Azuro, slunce… tedy dopoledne, než pustili vodu. Ale proti vèerejšku si
nemùžeme stìžovat. Otvírám oèi a hned mì napadá, jaký je to dnes nebezpeèný
den:
J: „Jste povìrèiví?“
L: „Ne, ale file si dnes dávat nebudu.“ (viz Èeòkárna)
Dopoledne trávíme v posteli, ale pak nás to stejnì vytáhne ven na krátkou
procházku. Natrhám Lindì k narozeninám kytièku, je sice chudá, jenom býlí,
ale otrhávejte krásnou kvìtenu národního parku, to nejde. Zkontrolujeme
matroš a hurá na vodu. Pøijeli Cucíni a pøivezli nám ‘velkého gondoliéra’.
Praskla mi stará záplata, tak musím jezdit zbytek dne na tréninkovce. Když
pøijde pùl pátá, tak zrovna øídím a mám loï nahoøe. Ani nikdo jiný se do
soutìsky zrovna nežene, tak se jdem aspoò podívat a hurá nahoru míchat epák
dokud slunce svítí. Linda pøi poslední jízdì skoro zlomila loï v našem
oblíbeném místì. Nahoøe v kopcích si museli myslet, že jde bouøka. Jirka s
Lindou mají vzorovou spolupráci. Støíhat. Brousit. Lepit. Pùjèuju si nùžky,
nebo� podle osvìdèené praxe ty moje leží v kotelnì, kde jsme je zapomnìli
pøed Èeòkárnou. Pøi míchání lepidla mi došlo, že není od vìci si nìkteré
vìci pamatovat nebo si je alespoò napsat. Ještì, že máme Jirku, který má
tabulky všech možnejch i nemožnejch epákù v hlavì. Pomìr mi pøipadá
povìdomý, tak budu do rána trnout. Lodì ukládáme do udírny. Tak øíkáme
nìèemu jako lyžárna, kde dìlòasové hulí. Odvèera jsem tu mìla dokonale
vyuzené pytlíky. A rychle do sprchy ze sebe smýt jakékoliv pozùstatky té
ošklivé èinnosti. Když vyjdu ven, barák prázdný. Všichni nìkam zmizeli. Když
už mì s sebou nechtìli, alespoò mohli øíct, že odcházejí. Tak èekám na
holky, který nìkde skejsly v zácpì. Najednou je plný dùm. V tøílùžkovém
pokoji je nás jen pìt. U Cucína na dvoulùžáku ètyøi. Jen Jirka s Lindou
uchránili své soukromí. A když se v našem pokoji usadí kromì nás ještì ti
ètyøi od vedle, je to kopa legrace na malém prostoru.
Martin sdìluje svoje první dojmy ze slalomového Špindlu: „Já neøíkám, že se
nebojíme, jenom už nemáme ten panický [foneticky] strach.“
Doplòuje ho Michal: „Jezdilo se nám výbornì. A pak povìsili branky.“
Michal tahá z Míši, jak to má vlastnì s tìmi rùznými studii a s prací…: „A
co vlastnì teï dìláš, že máš takhle èas si pøijet do Špindlu?“
Míša: „..Jsem byla v tom Holandsku… pak jsem nastoupila jako doktorand a teï
tam uèím.“
Michal: „V Dánsku?“
Míša: „Ne, na zemìdìlce.“
Veronika upøesòuje: „A jezdí tak na otoèku do Špindlu.“
Ví�a zabírá, dle svých slov nejpohodlnìjší místo v pokoji – ve skøíni. A
zaèíná debata na téma lodìnice. Dovídáme se, že Vašek rozposlal mail s
vyúètováním od SÚZu. Dìlá to nìjakých 60.000 roènì na oddíl. Poèty, poèty,
poèty – nìjakých dva až tøi tisíce na èlena. Výborný pøíspìvky za èlenství v
Chuchli. Elektro je na tom ovšem s èlenskou základnou hùøe.
Hanka: „A kolik by to bylo?“ – „30.000 ty a 30.000 Ví�a.“
Verèa: „Mají ještì Maèkyho. Už to padá na 20.000.“
Jitka: „Jolano, nejsi ty taky v Elektru?“
Jolana: „Já jen tiše èekala, jak to dopadne. Že na mì tøeba zapomenou.“
Ví�a: „Kus zaplatí Kudìjovi a jsme na tom stejnì jak Technika.“
Debata se stáèí smìrem: Oddíl ano, lodìnice v Chuchli ne.
Martin S.: „Tak nasquotujeme nìjaký baráèek u Vltavy, jeden znám.“
Hanka: „Nebo se pøesuneme do Tøebánì.“
Martin: „A co vám tam teèe?“ – „Berounka.“
Veronika: „Jenže tam potøebujeme i nìjaký zázemí – u øeky.“
Hanka: „Jsou tam fotbalový kabiny.“
Veronika: „U nás v práci je prý volný celý suterén. Po povodních odtud
odstìhovali nìjaký archiv. Na to jsem se ptala hned u pohovoru.“
Jitka: „Tak až nebudeš ve zkušebce, tak se zeptáš.“
Slávek: „A kde to vlastnì dìláš?“
V: „V komunismu. … Teda jmenuje se to VRV – Vodohospodáøský rozvoj a
výstavba.“
Mít lodìnici u Mánesa by bylo opravdu mastòácký. U Verèi v práci mají pro
ježdìní pochopení. To vyplývá i z následující historky: Veronika u obìda
sonduje, jak by to vypadalo, kdyby odešla v pátek døíve, tøeba k doktorovi.
Veronika: „Jedeme na víkend do Špindlu a voda teèe jenom do pìti.“
Kolega: „Tak se osprchuješ až ráno.“
Další variantou, jak se zbavit poplatkù, je odchod z oddílu.
Veronika: „Budeš muset uvést do pùvodního stavu svoje lodì. Jako tenkrát my
ty naše leklý ryby (slalomky).“
Mimo téma radí Slávek Hance: „A nepomohlo by ti, kdyby tì nìkdo hladil?“
Slávek se ptá Martina-jachtaøe: „Èím natøít døevìnou loï?“
M: „Lodním lakem.“
S: „Ale že je to prý strašnej šmejd.“
Pak už došlo spíš na vzpomínky i na plány. Obojí se spojuje ve Varech. Kde
budeme spát?
Verèa všechny baví nikdy neoposlouchatelnou historkou, jak Vašek po cestì do
Varù ‘nenápadnì’ nechtìl spát v kempu v Bøezové. To bylo rok poté, kdy v
lesíku internoval Jirku a Hanku s mojí lodí a já ráno zoufale volala, kde už
jsou, že nám teèe voda… a Václav se jal v té chvíli vaøit snídani.
Ví�a už nemùže dál a odchází spát. Jolana: „Ale Slávek má klíèe od našeho
pokoje.“
V: „To je ale strašný!“
Nedostatek postelí vysvìtluje Ví�a Hance po svém: „Nemìlas sem jezdit.
Zabíráš tu místo.“
Jitka: „Komu? Nás je tu pìt v pokoji.“
Hanka: „Nìkomu z vás.“
Slávek: „Nebo Lindì.“
Jitka: „Jakto? Linda má svou postel.“
Slávek: „Ale kdyby byla tady, tak tam mùžou spát ètyøi kluci.“
Hanka: „Takže zabírám tøi místa.“
Slávek: „Pìt.“
Slávek vzpomíná, že doma nechal dùležité vìci. Èabajku, co pøivezl loni z
dovolené. Jitka: „Jestli bys nemìl jet domù hned ráno.“ Podotýkám, že to
byla reakce na všudypøítomný strach z vody. Už toho osobního podceòování mám
dost.
Hanka láká Verèu na cíèko. My ostatní její chutì ovšem kritizujeme. Hanka:
„Když dostanu chu� na cigáro, tak se projdu hoïku po Holeškách a jsem plnì
uspokojená.“
Sobota 14. kvìtna
Ráno vstáváme obezøetnì. Hanka kritizuje Verèu: „Ve snu jsem se snažila
usnout a Veronika do mì furt kopala.“
Slávek: „Tak jsi spala jak dudek?“
Hanka: „Ne, skoro nic.“
Holky si chtìjí sjet koupit nìco k snídani. Že to Slávkovi zaplatí.
Slávek: „Mùj osobní soukromý názor je, že nastartování studeného auta vyjde
tak na 50-70kè.“ Ale neodradil je.
Hanka chce odjet, protože tu zas nespí. Poslední radu má pro ni Ví�a: „A
zkusila jsi stojku na hlavì? … Jestli nejsi netopýr.“
Debata se zvrhává, jestli hlavou spát k jihu nebo k severu. Každý tvrdí nìco
jiného.
V: „Nad rovníkem k severu a pod rovníkem na jih.“
Jitka: „Musíš si zjistit, odkud jsou ti autoøi.“
Jirka vypráví, jak šel ráno v šest cestou na záchod zkontrolovat lodì.
Dìlníci zrovna vyráželi do práce: „A na èem tu budete jezdit, když neteèe
žádná voda? … A kam vùbec tenhle potok teèe?“
Jirka: „Pokud vím, tak do Hamburku. To je Labe.“ Pøekvapení bylo opravdu
veliké.
Závod zaèíná zajímavì. Podle startovky má Míša èíslo Hanky Polívkové. Asi to
v pytlíkách vymìnili. Když jsme to s Robertem domluvili, netrvalo ani hodinu
a vidím jezdit ve 147 Gábinu Bílovskou. Na mùj dotaz, proè má to èíslo a že
ho chcem se na mì jen nevìøícnì dívá. Asi za 10 minut: „Nejdøív jsem ti
vùbec nerozumìla, na co se mì to ptáš, ale teï jsem se koukla do startovky a
už ti rozumím. Problém je, že já v ní vùbec nejsem.“ Mají v tom olomoucký
pìknej bordel.
Ze dvou sprintových jízd se mi povedla plná jedna ètvrtina. Ale za tu jsem
obdržela pochvalu. Taky jsme se dozvìdìli, jedna z oddílu je nejkrásnìjší a
druhá ‘velmi technicky vyspìlá’. Veronika jela. Úspìch sám o sobì. Ale øeka
se všem moc líbila. Slávek je dokonce nadšený.
Slalomáøùm to nevyšlo už v koleni. Ale zklamaní nejsou. Shlídli jsme nìkterá
slalomová finále a jedeme nahoru. Holky jdou radši pìšky a Verèa prosí
Slávka, jestli se mu vejde loï na auto, aby ji v cíli sprintu vzal. To se
nepovedlo, nebo� Slávek inkriminované místo o docela dost pøejel. Když holky
vyšly nahoru a vynesly tu loï, pøekvapila ho Veronika otázkou: „Nepomohl bys
mi to vylít?“
Veèer už jsme všichni nadržení na zítra. Nìkteøí kladnì, jiní zápornì. Proto
jsem vyhlásila embargo na jakékoliv zvrhávací øeèi. Stejnì to ale moc
nefunguje. Hanka se nakonec nezvedla a tedy neodjela, jak ráno vyhrožovala.
Hanka: „Jdeme hulit?“
V: „Neee.“
Sl.: „Ty máš marjánu?“
J: „Máme Ví�u.“
Na Michlák operátoøi zapomnìli. Jen oskar je posedlý pokrytím. Ví�a:
„Jaktože teï nemám signál, když jsem ho teï mìl?“
Veronika: „Protožes’ ho vyèerpal.“
Na veèeøi jdeme zase do Špindlu. Martin s Jolanou a Michal vyrazili na
Vrbatovku a cestou dolù nás lákají do Vrchlabí na velkoplošnej hokej. Ale
nedáme se zviklat. Dáváme si s Ví�ou a Slávkem jako chu�ovku (my jsme po
veèeøi) ovarové koleno. Kilo a pùl si pøedstavuju jinak, ale budiž. Ví�a:
„Zas nám to Jitka celý snìdla. Mìla si objednat nìco sama.“ Což jsem také
následnì udìlala. Já nijak povìrèivá nejsem a hlavnì kvùli tomu, že nemìli
hermelín, tak padla volba na utopence..a hned dva. Slávek byl dnes hroznì
pøekvapen, když jsem mu sdìlila, že kanoistika je pro nìkteré lidi práce:
„To jsem netušil, že u nás nìkdo jezdí profi. Já myslel, že všichni chodí
normálnì do práce nebo do školy.“
Veronika: „Hanka mi øekla, že mám zítra na dojetí šance 50 na 50.“
Jirka: „Ještì, že ti neøekla o radu pøítele na telefonu.“
Linda: „Nebo na pomoc publika.“
Ví�a: „Já si ještì na Kukaèce øíkám, jestli se na to nemám vy.., ale když už
to minu, tak další pivo toèí až dole.“ Zvoní mu telefon. „Ahoooj, jak se
maaaaš. Akumulátor vybit.“
Jirka: „Tak si strè ten telefon do kalhotek.“ Vysvìtluji neznalým své
pøedloòské praktiky v oživování baterie (viz Petráška 2002).
Jirka: „To nevíš, jaký to je mít v kalhotkách vibraèní baterii.“
Bráním se: „Tenkrát jsem nemìla vibrace!“
Míša: „Ale na Petrášce není signál.“
Jitka: „Ale to jsem musela teprve zjistit.“
Musíme také nìkterým osvìtlit co je a co není podle pravidel na
diskvalifikaci.
Ví�a: „Já jsem si jednou na Èeòkárnì, když mi uplavalo pádlo, zabìhl do lesa
pro klacek, nabodl jsem to na polystyrenovou kostku a s tím jsem to dojel.
Ještì jsem cestou málem vyøadil pár kajakáøù, kteøí se málem zvrhli, když to
vidìli.“
Slávek má zas perlivou. Pøemýšlí o opravdu o reálných situacích na trati –
jak ztessit díru na mokré lodi: „Co když si na bøehu pùjèím fén?“
„A naè?“
Jitka: „Pod soutìskou si vyfoukáš vodovou.“
Veronice se závod zdá jako vzdálená píseò: „Já to vnímám, jakoby se mì to
vùbec netýkalo. Když si tì (Ví�u) pøedstavím napláclýho na skálu…“
Doráží za námi i Hanka v Kristýninì svetru.
Verèa: „Jé, ty máš Kristýnin svetr!“
Ví�a: „Kde je Kristýna?“ Když zjiš�uje svùj omyl, snaží se to zachránit:
„Ukaž nám svoje dvì Kristýny!“
Dnes také slavíme Míšinu první dvojku (výkonostní).
Jitka: „A teï mùžeš na Lipno.“
Ví�a se diví: „To musíš mít na Lipno dvojku? To je divný, tam se vùbec
nebojím a tady jo.“
Slávek: „Ale? Tys mi nìco neøekl?“
Po oèku sledujeme hokej, ale vìtší pozornosti se tìší Hanèiny nelepšící se
šlachy.
Slávek: „Já jestli by ti nepomohlo hlazení. … Blízké osoby.“
Ví�a: „Ale to funguje na úplnì jiných místech.“
Ještì jednou se vracíme k problému naší lodìnice.
Jirka: „SÚZ je v mínusu 8 mil. Každýho pùl roku.“
Hanka: „Tak proè po nás chtìj tìch 60.000?“
Slávek vysvìtluje Hance proè se jí v urèitých oblastech daøí: „…Ty máš taky
osobní kouzlo.“
Ví�a: „Ty máš dvì osobní kouzla.“
Nedìle 15. kvìtna
Nedìle je pìkná tím, že se nemusí pøehnanì brzy vstávat. Párkrát si to
sjedeme, stihla jsem i poradu a jdem pozorovat „neštìstí“ druhých. Cucíni
kulovali, ale tentokrát dojeli a tváøí se celkovì spokojenì. Pomalièku
polehouèku se pøesunujeme nahoru. Pøipravit lodì, sbalit vìci a tak. Proè se
mi zdá, že na nás všichni cestou tak divnì koukaj? Že by to mìlo nìco
spoleènýho s naší loïní pyramidou na støeše? Ví�a: „Ještì by se tam vešla
jedna. Máme dole tøi, na nich dvì, tak jedna by tam akorát pásla.“ Hlavnì,
že nám na Michláku stojí vlek.
Kluci ještì svážejí dolù Jirkovo auto, tak tam strkám svoje vìci. Suché i
mokré. Pøevlíkám se celkem dost dopøedu a to je dobøe, protože jenom trotl
pošle svoje startovní èíslo do cíle autem. Linda koneènì našla dùvod proè
závod nejet. Kopla si do vleku a rozbila si svùj hojící se strup. Pak ji ale
ta krásná voda a velká neznámá na konci pøesvìdèí. Ta letošní èekání na
startu mì ubíjejí. Nakonec však došlo i na K1ž a i na mì. Soutìska se mi
povedla nad oèekávání. Míša také výbornì, jen mì mrzí, že se zde nepotkáváme
s Lindou a ani Veronika nedokonèila. Ale ta alespoò k té obávané soutìsce
dojela, tak napøíštì ví, že to není nic hrozného. Tìšíme se zase za rok!
I já.
Jitka a Hanka
|
|