|
|
Vanocni Vecirek
Vánoèní veèírek
15.prosince 2004
zúèastnili se: Hanka, Míša K., Veronika, Jitka, Linda, Míša H., Jolana, Seluš, Ondra, Olík, Jirka, Meèoun, Míòa, Ví�a, Kuba Barla, Petr Chvojka, Kuba Erhart, Vašek a Hugo
Jako obvykle utekl tenhle vánoèní veèírek neskuteènì rychle. Ani zapsat se toho moc nestihlo, natož s kýmkoliv pokecat... I pøesto zùstává na prvním místì v roèní termínovce. Je to prostì úžasný, akce na které se sejdou všichni. Témìø. Koneènì po letech jsme zase v Chuchli. Což je fajn, bude i projížïka. A ne ledajaká, ale hotová bojovka. Pøípravy na ní nejsou nejjednodušší, zvláš� když má Jitka pøed státnicema a já milión práce, jako obvykle. Ale to nejdùležitìjší jsme zvládly. Chuchli vyjednal Hugo – má velký plus bod. Mìla být do rána, pùlnoc vyjednal Vašek, má malý mínus bod. Od dvou do šesti se konala výzdoba a pøípravy na noèní soutìž a taky už jsme zaèaly popíjet, pojídat... Jak kdo, já jsem lítala od desíti od rána po nákupech a nemìla èas ani na obìd ani na veèeøi. Tou dobou už jsem nemìla na jídlo ani pomyšlení (už jsem to pøechodila), takže se
není co divit, jak to dopadlo. V šest nikde ani noha. Obložené mísy pomalu mizí. Tak volá Jitka Lindì – to bylo tìsnì pøed osmou -, ale ta zøejmì nespìchala. No nevadí, poradíme si i bez ní. Hanka kecá, je tu Vašek, ale v sedm se rozhodl, že nebude dále èekat a vydal se na vodu. To jsme byli v šoku, protože byl jediný kdo byl na místì a schopen na vodu jít. Co bude s naší bojovkou? Po osmý už se sešlo lidí dost, a tak jsme vyrazili na vodu. Já s Míšou napøed, abychom rozsvítily svíèky oznaèující indicie, ale na konci ostrova jsme se sešly s tím, že mnì spadly sirky do vody a Míšinu zapalovaèi došel plyn. Ale s èelovkama se to zvládnout dalo. Jo, ale nebyly ani svíèky ani rachejtle, škoda. Co pøíští rok? Já jsem rachejtle vypustila – spoleènì s Matesem. Že se ostatní nepøipojili, je jejich vìc. A byly aspoò františky.
Vaškùv tým zvítìzil na celé èáøe, byli nejen rychlejší a inteligentnìjší, ale hlavnì to brali poctivì, což se cení nejvíc. Ne jako pohrdlivý druhý tým.
Ví�a: „To si na nás chceš zase zkoušet ty tvoje pedagogický praxe, co?“
Ví�a s Martinem start nestihli a tak zaèali kalit døív než našli první indícii.
Vsázeli jsme se, jestli pøijde na veèírek i Verèa, nebo ne. Bylo mi jasný, že jo. Ona by si nechala ujít Sázavu, Èeòkárnu, Kamenici i Špindl, ale paøbu? Nikdy! A tak jí to nedalo a pøišla. Ale diplomka jí stále leží v hlavì.
Veronika: „Nechala jsem to svázat, ale co když tam tøeba budou špatnì stránky.“
Hanka: „No máš to snad oèíslovaný, ne?“
Verèa: „Ale co když to tøeba pùjde pozpátku?“
Mates: „Od toho tam ty èísla jsou.“ A pak už došlo na rozdávání dárkù. Vašek: „Á...pro Martina S... Tak, musíš zatáhnout...“
A pokraèuje: „Sáhneme po menších darech....“
Míša vytahuje lísteèek se jménem: „Vašek“
Vašek: „...To jsem si teda dal.“ Aèkoliv jsme mìli oznaèené osobní dárky na opaèné lavièce, Vašek tápal.
Vašek: „Toto je dar zcela obecný?“
A další dárek: „Nejtìžší dar..“
Míša: „Jitka“
Jitka rozbaluje ozdobnou sklenìnou mistièku ala 70tá léta.
Všichni: „To je na epák...“
Vašek: „A dále tady máme takový krásný kvádr.“
Moje dárky mnì fakt nadchly: playboy, mobil, doláèe. Škoda, že nic sladkého. Ale i tak se mi podaøilo zmocnit se tolik èokolád, co dostali ostatní, že jsem celý další den èokoládu nemohla ani vidìt. Tedy jen do veèera. Fuj hnus.
Pokud já si svoje dárky pamatuju, tak pøišel Jirka s cyklosetem, jako obvykle s køížkem po funuse (viz výše). Složila jsem témìø neúspìšnì kinder-vejce a vìtšinu ostatních dárkù jsem zaregistrovala až ráno, když jsem vysypávala pytel s vìcma. Ale o to se mi víc líbí. Vìtšina lidí si myslí, že buï mám èokoládu ráda nebo bych jí mìla jíst moc. A tak jsem vše èokoládové házela do pytle…i se zajímavejma poukázkama. Doufám, že všechny ty sladkosti na koleji neukryješ pøíliš dobøe.
A pak už se Vašek vrhnul na své nejoblíbenìjší, pøíspìvky a pokuty za neodpracované brigádnické hodiny. Martin S: „Takže by bylo pøíští rok výhodný, aby nikdo nic nedìlal, aby se oddíl obohatil...“
Zábava plynula velmi nevázanì a hned byla pùlnoc.
Pak už jen jedno cígo na záchodì, kde jsme Matesovi sáhodlouze vysvìtlovala, že chápu, že on Míšu potøebuje, ale my že jí potøebujeme mnohem víc.
Ani Jitka nebyla opilá.... To jsem prý tvrdila já, ale veøejnì se od takových výrokù distancuji.
A tak se radši druhý den jedem podívat do Chuchle, jakže ten veèírek vlastnì skonèil. Druhý den – rozumìj pozdní odpoledne.
Hanka a Jitka
|
|