|
|
Fotky z akcí
Francie
6. - 16.listopadu 2004
zúèastnili se: Hanka, Petrousek, Ví�a a Slávek
Sobota 6.11.
Sraz o sedmé ráno témìø klapnul. Vzhledem k tomu, že jsme všichni vstávali o páté, jsme už v devìt byli v Chuchli. Mezitím co jsme navazovali, si Petr asi tøikrát odskoèil domù – sbalit, pak pro surfy a pak ještì pro hrnce a o pùl páté odpoledne už jsme na Zlièínì. I s vlekem, šílený monstrum, které stvoøil Zástìra a nám nechal místo na lodì až úplnì nahoøe. Ale stùl a pár židlí to spravilo a navazovat se dalo. Hanka: „Aspoò budeme mít na èem na Isére jezdit.“ . Na Zlièínì mi Petr dal slevenku na 500 Kè, a šel si mezitím zdøímnout. S tím, že je potøeba tu slevenku uplatnit. Nákup je úžasný: dvì hodiny èasu, dva vozíky, které pøetékají. Na slevenku se zapomnìlo.
19.00 hospoda – Plzeò. Za 12 hodin jsme urazili skuteènì flák cesty. Ale co, není pøece kam spìchat a poslední èeská hospùdka je moc lákavá, i když ceny nìmecké a jídla na talíøi pomálu. A tak
vzpomínáme na lepší èasy a bavíme se vtipama:
Ví�a: „Jedu jednou takhle po Lužnici, na plážièce si dám Ferneta, pak jedu dál a potkávám spoustu lidí, kteøí jedou opaèným smìrem a øíkám si: „Ty lidi poøád nìco zapomínaj...““
Petr: „Vsadí se chlápek, že vypije 10 piv na ex. Tak si je objedná a pak jde ven. Pak pøijde a sázku vyhraje. Ostatní se ptají: „Cos dìlal venku?“ Chlápek odpoví: „Šel jsem si to zkusit.“
Po veèeøi to valíme dál. Naším prvním cílem je Inn. Ale je moc daleko, takže okolo jedné skládáme hlavy v GaPa na stanici lanovky. Zima je tu neskuteèná. Rozhodnì pod nulou a ještì k tomu fuèí. Hanka: „Myslíte si, že se tu adaptujeme na zimu?“ Slávek: „Tohle je tak adaptace na smrt.“
Ví�a nafukuje svojí epesní matraci na spaní a mezi kopulaèními pohyby, které pøitom provádí a funìním si tu hodinu døiny chce zkrátit pobavením:
Ví�a: „Mùžu ti šáhnout mezi nohy?“ Hanka: „Jo, ale nenech tam hodinky.“
Vyspali jsme se vesele – to doslova. V noci se totiž poøádaly rallye závody. Bohužel okolo našich spacákù. A auta øídila banda opilých teenagerù. Bála jsem se dost. Je ráno a tak už nic nebrání tomu vrhnout se do vln Innu. Jenže snìží. A to se klukùm nelíbí. PROÈ? A tak z ježdìní na vodì nic není a já se navíc nechala nalákat od Petra na jakousi øeku ve Švýcarsku, kde prý je tepleji a voda ještì divoèejší. Jméno už jsem zapomnìla, ach jo. Nakonec taky zavrhnuto. Takže jedem na Durance – øeka, o které mám jediné info. Jitka: „Docela volej, na kterej bych v životì znovu nejela. Dvì pìkný místa na hodinu jízdy mi pøijde málo.“ Ale Petr nám vysvìtlil, že nám to bude staèit. A staèilo. Hlavnì Slávkovi, jeho rozplavba nás velmi pobavila, jeho samotného taky.
V autì nám Ví�a vypráví, jak byl se
synem na dovolené v Itálii. A chlapeèek potøeboval nutnì na záchod. Ví�a vidìl nìjakou paní v oknì a tak jen zakøièel: „Bambino toilette.“ Když pak šli ven, syn se diví: „ Tati, ty umíš italsky?“
Petr vypráví další z nekoneèné zásobárny vtipù: „Sejdou se dva kamarádi po letech. Jeden se ptá: „Ještì šukáš každou?“ „Už ne tolik, už si vybírám…“ „Udìlal jsem si stupnici bodù od jedné do sta a ty co mají nad 80 ošukám.“ „A jak to hodnotíš?“ „Krásný oèi 10, krásný vlasy 10, IQ 10, má jí 80.““
Hned poté:
Hanka „Bern ještì 80.“ Ví�a: „Cože? Ber ta má osmdesát?“
Další vtip: Petr: „Pøi souloži je muž na ženì, žena mu šmátrá ve vlasech. On se ptá: „Co to dìláš?“ Ona: „Hledám rohy.“
On: „Proè?“ Ona:“Šoustáš jako ïábel.“ Pøi další souloži je ona nahoøe. On jí šmátrá ve vlasech. Ona: „Co to dìláš?“ On: „Hledám rohy.“ Ona:“Proè?“ On: „Jsi tìžká jako kráva.““
Tak vidíte tenhle vtip pøesnì vystihuje rozdíl mezi ženskou jemnou a romantickou rasou a mezi tou hulvátskou mužskou.
Petr: „Šuká syn s matkou. Matka: „Šukáš líp než fotr zamlada.“ Syn: „Viï, ségra to taky øíkala.““
Jak vidíte sexuální téma kluky nepøestává bavit a ani nepøestane až do konce výletu. Jsme stále v autì a máme hromadu kiváèù. Nikdo už je nemùže ani vidìt, jsou tvrdý jako beton a kyselejší než citron. Ale Petr si jedno pøece jen dá, pøitom øídí. V jedný ruce kiwi, v druhý lžièku. Ví�u to dost vydìsilo: „Jedeme nìjak u kraje, ne?! Nebo to øídíš nohama? Jako kajak?“
Ví�a: „„Jé tady nìkdo šuká.„ „Jé a mnì.““
Ví�ova báseò: „Tvé vlasy jak
vodopád se vyøítí, chci ti ho strèit do øiti.“
Ví�a se chce nauèit pár slov francouzsky. Jde to ztuha, ale já to nevzdávám. A tak do nìj hodinu po hodinì hustím: „Tu est jolie. – Jsi krásná.“ A znovu a znovu. Ví�a: „Øeknu: Tu est jolie. A šáhnu jí tam.“
Zastavili jsme jen se vyptat na cestu. Slávek vybìhl z auta, pak pøibíhá, plete si stranu a sedá si Ví�ovi na klín. Hanka: „Ty vole jak se ti to mùže stát?“ Slávek: „Když vy jste se mezitím otoèili.“
Hanka: „Já nedìlim rok na mìsíce, ale na zimu, krhanice, poháry, prázdniny a Lipno.“
Další vtip: Petr: „Pøijde ženská k doktorovi, že jí tam vlítla vèela. Doktor: „Tak já si ho namažu medem, strèím vám ho tam, a ona se pøilepí a pak ho vytáhnu. Ženská po chvíli: „Pane doktore, ale vy mnì normálnì šukáte.“ Doktor: „Klid, já zmìnil taktiku, já ji utluèu.““
Ví�ovi se chce na záchod. A to
dost. Ale Petra to baví, týrat lidi a tak jede a jede. Ví�a v nejhorším zoufalství: „Radši než bych si zašukal, bych se vychcal.“
Vzpomínáme na Lipno, na to jak náš táta pøivez zásoby jídla asi tak pro regiment? Ví�a: Nejlepší bylo, jak ty klobásky byly uchovávaný v lednièce.“ A lednièka samozøejmì nebyla v zásuvce. Ale to nevadí, všem návštìvám moc chutnaly. My je radši nejedli.
Ve vzpomínkách jdeme èím dál tím hloubìji. Petr nám vypráví, jak se poprvé opil. „To bylo ještì na støední. Byli jsme na chmelu. V naší hospodì mìli zakázáno nám nalívat alkohol. Tak jsme šli do hospody naproti. Ukecali jsme servírku a� nám prodá pùl flašky rumu. A ona za poøádnou pøirážku nám to prodala. Pak jsme šli ven a vypili to na ex. Nic se nedìlo. Tak jsme šli do tý hospody znovu a znovu ukecávali tu servírku a� nám prodá i tu druhou pùlku.“ Ví�a: „A zase za poøádnou
pøirážku.“ Petr: „Prodala a pak už nic nevím.“
Vysvìtluju klukùm, jak na nás mají jít opatrnì, pomalu oklikou a s kvìtinou v ruce. Ví�a: „No jasnì, to znám. Pozval jsem jednu na veèeøi a ona že tolik èasu nemá, že by si šla rovnou zašukat.“
Ještì pár otázek na tìlo a jde se spát. Hanka: “Dìláte si to i rukou?“ Slávek: „Jde o to, èemu øíkáš ruka.“
Hanka: „A kam všude to dìláte?“ Petr: „Proè si myslíš, že maj výhodu ženský, co maj velký uši?“
8.11.
Risoul (Dauphine) Camping la Fontaine. 9 00, -10 °C. Ráno je krušné, ale my zaèínáme tam kde jsme vèera veèer pøestali.
Ví�a: „Možná by se ten stan ve tøech zadýchal.“ Petr: „Možná by to šlo i ve dvou.“ Hanka: „Jenže když je taková zima, tak bych do toho nešla.“ Petr: „Ale já bych šel do tebe.“ Ví�a: „Trochu se ohøát… Strèil bych ti tam ten svùj rampouch.“ Ví�a: „Já srát nepùjdu, já si to hovno vedle sebe položím a ono mnì bude høát.“
Slávek je vydìšený z toho, co ho dneska na vodì èeká a hlavnì se bojí o svojí unikátní bárku. A tak mu velkoryse pùjèím své kevlarové chránièe, aby mu chránily jeho sklenìný zadek. Bohužel chrániè moc nesedí, pøece jenom tvary se bìhem tìch 30 let zmìnily. Ale Slávek se odradit nenechá. Natrhá náruèe rákosí. Obloží jím loï a vida chrániè už sedí. Jen ještì tak 100m tessy a je hotovo. Ví�a: „Mìl by sis ty
chránièe z trávy nechat patentovat, než ti je Zástìra okopèí.“
Tady musim trochu poopravit nektera fakta: Muj svely sjezdak je podle oddilovych zaznamu stary necelych 20 let. To co jsem pouzil pro dorovnani rozdilnosti tvaru byla spis trava nez rakosi. Tessy jsem sprotreboval neobvykle malo (odhaduji 2m a chranic mi tam drzel obe jizdy). Jedina nevyhoda byla jeho pomerne znacna hmotnost, vubec my totiz nedoslo, ze musim pocitat i s hmotnosti vody v nem nasakle. Pravdepodobne to prispelo ke zhorsene ovladatelnosti me skvele lodky a tim i ke kryse pod mostem a pozdeji k hodinam na temze miste (ale to uz jsem mel v lodce dalsich asi 10 litru vody, takze to mozna nebylo rozhodujici). Hanko, dik za pujceni toho chranice, zachranila jsi mi lod.
Hledám svojí helmu. Petr mi povídá, že vykládal z auta 4 helmy – 2 èerný, žlutou, a bílou. Hanka: „Ale já
chci svojí helmu.“ Petr: „Dy� ti povídám, že jsou tam všechny.“ Hanka: “I ta èervená?“ Petr: “Ne.“ Hanka: “Tak tam teda ta moje není.“ Petr: „Jsou tam 4 helmy!“ Hanka: „Ale já potøebuju tu svojí èervenou!“ No jo, to se mi nepodaøilo svojí èervenou najít, když jsem si sebou brala èernou.
Ví�a nemá telefon. Zato má schránku. Všichni mu øíkáme, že si jí musí vypnout, protože jakmile mu bude nìkdo volat, tak ho to bude stát hrozný prachy. Ale on telefon nemùže najít. Hanka: „Já tì prozvoním.“ A hned nato obrovské pøekvapení: „Ty vole ty tam máš schránku.“
9.11.
Jsme stále na Durance. Ale Ví�a ani Petr už nemají chu� na vodu jít. Hlavnì když se snaží odtrhnout obleèení pøimrzlé ke kládám na které jsme je dali vèera sušit. Zato drží pìknì tvar. Viz video. Mnì to poøád ještì dost baví. Vlny jsou pìkný. Slávka poøád láká jeho oblíbený úsek pod
mostem. Ví�a s Petrem tedy už jen balí vìci a pøitom vedou inteligentní hovory. Petr: „Ty krávo, ty smrdíš.“ Slávek: „Jak mùže v týhle zimì nìco smrdìt?“ Ví�a: „Nemùžu smrdìt víc než ty, když žereš to samý co já.“
Jak tak na sebe navlékám ty vrstvy po vrstvách napadá mnì filozofická otázka. Hanka: „Myslíte, že tøi moiry mnì udrží v teple?“ Slávek: „Tøi moiry udrží tøikrát víc vody.“ Hanka: „Všimli jste si, že Slávek má vždycky názory proti všem konvencím?“ Ví�a: „Einstein tak taky zaèínal.“
Ví�a neví, jestli má jet v ponožkách nebo bez: „Udìlám kompromis, vezmu si jednu ponožku a bude mi akorát.“
Po celé noci, kdy jsem se klepala zimou a úplnì ztuhla mnì bolí rameno. Když si postìžuju, dostane se mi jediné odpovìdi. Petr: „Musíš si ty ruce støídat.“ A pøitom pøedvádí ...
Takže jsme si sklouzli ještì jednou Durance, tentokrát bez
krysy. Zato s hodinama, pøi kterých Slávek skonèil pod skálou, pádlo na skále. A už hurá dál na jih. Tøeba tam bude líp.
Bereme benzín, Petr zaplatí a èeká, pán mu vrací nìjaké drobné: Petr: „It´s OK, ale quitung mi dejte.“
Naveèer jsme u moøe. Nádhera. Ale fouká tak, že pro normální existenci je to nemožné. Pro surfaøe ale ráj. Netušila jsem jak je tenhle sport krásnej. Už vím, co budu dìlat, až nebudu pádlovat. Ale zatím pádluju a tak hurá do slalomky. Vítr nevítr. Trošku se tam tìm surfaøùm se Slávkem motáme, ale užíváme si to taky. I když víc závidíme. A pak se kluci vrhnou do hygieny. Co na tom, že jsme uprostøed cesty, kudy jezdí spousta lidí a tak všichni tøí do naha a z jedné pet flašky se drbou a mydlí. Hlavnì zadky. Už dlouho jsem se tak nenasmála.
Je už zase tma a tak hledáme kemp a nìjaké závìtøí, kde by se dalo aspoò nìco uvaøit a nìjak pøeèkat
další noc. Kemp je zavøený, zato kiosek na nanuky, který je sice taky zavøený se dá skvìle využít. Tak skvìle, že tu zùstaneme další tøi dny.
Dìláme si romantiku máme svíèku a veèeøi a víno. Foukne vítr a svíèka se zachvìje. Ví�a: „Hele, výpadek proudu.“
10.11.
Giens
Ví�a vstane rozhlíží se po kiosku a uvažuje: „Chtìl bych taky kemp, abych mohl ždímat turisty.“ Slávek: „Za stan pade, za auto pade ....“ Ví�a: „Za psa kilo.“ Petr: „Ten sere… všechny.“ Ví�a: „Po roce bych to prodal, jako zajetou firmu.“
Dneska je krásnì, nefouká a je teplo. Tak vyrážím na moøe. Petr má depku a prdí kudy chodí. (To ostatnì i když depku nemá). Ví�a: „Když si vezmu, že se mi teï do tìla dostaly molekuly tvýho hovna.“
Veèer si dìláme svaøáèek. Na víèko od ešáku si postavíme svíèku. To abysme na nìj pìknì vidìli. Jenže jediný co vidíme je svaøáèek plnej vosku. Za chvíli. Slávek: „Kde máme ten Camembert.“ Hanka: „Stojí na nìm svíèka.“ Diskutujeme o pøílivu a odlivu. Je dvakrát dennì, nebo jen jednou? Nedoøešili jsme to, ale témìø byla uzavøena sázka. Petr: „Když vyhraju já, bude hulba, když ty, tak ližba.“ Hanka: „Nenapadá tì
nìco vhodnìjšího?“ Petr: „Nic vhodnìjšího neexistuje.“ Ví�a: „Tak to bych do toho nešel ani kdybych si byl jistej, že vyhraju.“ Jak vidíte, Ví�a je opravdovsky zamilovanej.
Hanka: “Vy nemluvíte o nièem jiným.“ Slávek: „Znám jednoho, co to dìlá jen za úèelem plození.“ Hanka: „Jo, plodí na každým rohu.“
Dneska se nám podaøilo vypátrat majitele kempu. Patøí mu i kiosk, ve kterém jsme se ubytovali. Pøesvìdèili jsme ho, že jsme jeho pøátelé. Jsme pøece Èeši. Co na tom, že z èeské historie toho znal víc než já? Akorát trochu zapochyboval, když do kiosku vstoupil a uvidìl naší kuchyni. Tak si radši vzal naše pasy, se slibem, že až budeme odjíždìt, bude tam opìt opravdu èisto. A tak bydlíme. A zadarmo!!! Tè: Coulo Yv 0494589016.
Petr: „Pepíèek na školním výletì: „Podívejte jak ten bejk mrdá tu bílou krávu.“ Paní uèitelka: „To nemùžeš Pepíèku, musíš øíct,
že jí pøekvapil nebo tak nìco.“ Pepíèek: „Jé, podívejte jak ten bejk, co pøekvapil tu bílou krávu, teï mrdá tu èernou.““
Užívám si svùj nový telefon. Zkoumám vyzvánìní, smsky, funkce a tak. Prostì jsem zamilovaná. Petr to komentuje: „Ty máš ještì na tom telefonu ten igelit?“
Hanka: „Nechci si ho pošrábat.“ Slávek: „Tak si tam nalep tessu, ne?“
Veèer vyrážíme do mìsta Hyeres. Hledáme internet. Ale je už pozdì. Turistù je tu málo ale teplo je fajn. Obdivujeme okolní palmy. Jednu na hlavní tøídì poèuráme – kluci mnì úspìšnì kryjí.
Koupíme v obchoïáku víno a jedem spokojenì zpátky. Okolo motokárový dráhy. A tak je hned téma k rozebrání.
Petr: „To je super, to to prostì valíš, co to dá.“ Hanka: „Myslíte, že jsou motokáry jsou i pro ženský?“
Petr: „No, každý má tu hranici strachu nìkde jinde.“
Ví�a: „Takže to vlastnì platíš ty prachy jen za ten strach.“
Pøi veèerním svaøáèku se bavíme o pornu.
Hanka: „Mohli bysme tøeba natoèit porno a pak to prodat.“
Petr: „Myslíš, že by to nìkdo koupil?“
Ví�a: „Myslím, že to porno by rádi skoupili ti, co v nìm úèinkujou.“
12.11.
Ráno je další sluníèkový den. Petrovi poøád fouká málo.
Ale odpoledne už víc a tak je spokojenost. Pro nás ne – navlékáme zimní bundy a jdeme na procházku. Jsem happy – v životì jsem nevidìla kiteing. Nevim jestli se to píše takhle, ale uchvátilo mnì to na max.
Plazovy start se mi nepovedl ani jednou behem dvouhodinoveho snazeni, vlny se stale zvetsovaly, na plastaku jsem v nich vydrzel nekolik dalsich hodin, bylo to skvely.
Pøi balení vìcí a úklidu.
Ví�a: „To jsou nový odpadky.“
Petr: „A není jich škoda je vyhodit?“
13.11.
Nejkrásnìjší den. A tak ještì flákaèka u moøe. Vyjížïka do jeskynì. Moje sázka s Ví�ou o víno, který nakonec vyhrál Slávek.
Protoze mam nejrychlejsi lod, ale Hanka tomu neveri.
Odjíždíme na Ardeche a moje záznamy konèí. Došla síla zapisovat. Navíc je tma, fouká, prostì depka...
Takže jen popamìti, co se dìlo dál.
Zapomìla jsem vyhodit papírek od Snikrsky z auta. Petr mi nadává. Já mlèím.
Petr: „Proè nic neøíkáš?“
Hanka: „Nevim, co na to mám øíct.“
Petr: „Máš øíct: „Sorry, jsem píèa.““
Tahle vìta mnì naprosto nadchla, protože mi lidi nadávají velmi èasto. Tohle je odpovìï, která zaruèí, že v nadávání pøestanou. Ale zatím se mi jí nepodaøilo aplikovat, pøestože hned druhý den mi vynadal Maèky a hned poté Kožak.
14.11.
Den závodu. Snažíme se získat èísla. Ale máme smùlu. Frantíci jsou neoblomní, nepomáhá ani moje bezvadná francouzština, ani Maèkyho osobní šarm. A tak odcházíme zklamaní, ale dostali jsme aspoò láhve vína a trièka.
A já seøváno. Od Adama, že nám to øíkal, a že jsme mohli ty èísla vyzvednout den pøedem, nebo mu aspoò dát vìdìt. Jo, to jsme mohli, kdyby jsme to byli vìdìli.
Pak mi ještì vynadal Kožak, že jsem chtìla Kristýny èíslo, vìdìla jsem už dopøedu, že ona závodit nebude a tak by aspoò ušetøila 25E. Ale prý už se to nikdy nesmí opakovat. Ok.
Trièko na mnì taky nevyšlo.
Start jsem nestihla. Ale optimismus mnì neopouští a tak celý závod nemyslím na nic jiného, než na to, že musím ten zmeškaný start dohnat. A daøí se. Pøedjíždím jednu loï za druhou, jedu tempem, kterým normálnì jezdím sprinty. Sice mám nìkolikrát na mále, fouká totiž pøímo z boku do pádla, ale nezpomalím. Ani když jsou pøede mnou lodì, lidi, utonulí. Ani když mnì vítr tlaèí nazpátek proti proudu. Nevidím nic, než palubu krásky a hodinky. A pak už cíl. Prý Ardeche teèe nádherným kaòonem. Nemùžu øíct. Já nevidìla nic, ani jsem netušila, že jedu pod obloukem.
Takový vítr jsem na vodì ještì nezažil a tolik lidi najednou zvedat a krysit jsem ještì nevidìl. [Pozn. redakce: My ano, na tomtéž místì v roce 2001] V cíli miliony Èechù, jako každý rok, my se nahánìli navzájem nìkolik hodin a pak už hurá na stopa do kempu. Stopli jsme bandu Nìmèourù, ale cestu s nima jsme pøežili.
Já uvaøila veèeøi a kluci se mezitím vrátili s lodìma a pak rovnou na párty. Nudu zpoèátku jsme rychle pøepili a pak byly taneèky, flaška i striptýz.
A v jednu hodinu jsme byli ve stanu, kde ležela schoulená a polozmrzlá Kristýna. Tak jsme jí trochu rozhøáli a šli spát.
15.11.
Šílená ranní kocovina. Ze spacáku mnì dostane až kotel kafe. Podle toho vypadá i dnešní trénink. Boj s vìtrem prohrávám na celé èáøe a i Slávek má namále.
Vyzkoušeli jsme na vodì ještì silnìjší vítr než vèera.
Ale pøežili jsme a už za 3 hodky jsme u auta. Petr ještì pøedvede šou se svým surfem na Ardechi, dokonale se vykoupe a mùžem jet domù.
Spíme ve Švýcarsku kdesi na hnoji. Je zase aspoò –10°C.
16.11.
Blížíme se domù a nálada stoupá.
Ví�a: „Já bych místo kruháèù vymyslel takovej šnekáè...“
V 1.08 v noci míjíme Tesko na Zlièínì.
Petr: „Jdem nakupovat?“
Ví�a: „Jasnì dárky z Francie.“
Zalehneme v Chuchli v šatnì. Ráno bìh. Pak poøádný trénink a v šest veèer už domù. Soustøedìní konèí.
Hanka a Slávek
|
|