Fotky z akcí

Budìjovické poháry VII./VIII. 2003

Fotky

zúèastnili se: jirka,jitka,hanka,linda(odmítla odstartovat v druhou nedìli s tím že má lepší spoleènost a dala nám košem),veronika (jen první sobotu)

Pár nás holek (konkrétnì já, Hanka a Veronika) vyrážíme už ve ètvrtek ráno. Káru nám pùjèila Míša, sotva se tam vejdem. Cesta zaèíná nevalnì, auto chcípá. Ale neztrácím rozvahu ani po chvíli, kdy blokujeme dopravu na I.P-áku. Nakonec se to vylepší, nabíráme Hanku v Mníšku a valíme. Linda myje okna, tak ji èekáme až v pátek, a tak nás pøekvapuje, když na odpolední trénink vyrážíme už ve ètyø. Holt, chybièka se vloudila. Pro náš zažívací trakt je pak dùležité, že se paní Mondeková ještì z Budìjovic neodstìhovala. Veèeøi (a nejen tu) si mùžeme jen pochvalovat. Ještì ve ètvrtek jsme stihli zajít na "jedno". Už dlouho jsme se takhle nesešly, takže na pokec toho bylo docela dost. Probraly jsme všechno (-y); jak jsem málem urazila Anèu: od Abraham po Zástìra. Ani nevím jak jsme se dostali k Vlašákovi. Hanka s Veru, však stále nevìdí, o koho v reálu jde.
"J.: Je to takovej malej.."
L.: "Není malej."
J.: "S kulatým oblièejem jsem chtìla øíct."
Pøi úvahách o ranním rozbìhání se k nám pøipojil Tonda, místní, øekla bych, inventáø. Nejvíce ho asi uchvátila Hanka, a to svými znalostmi slova kardiovaskulární. S novou známostí pøibyly i nové znalosti: "Bìhat nechoïte, znièíte si celé tìlo. Kouknìte na mì, mì už nikdo nepojistí." (díky jeho postavì se ani nedivím). "A klouby mám úplnì znièené." - Když si pøedstavím, kolik kilo ty jeho klouby nesou, tak se popravdì stále nedivím. "Bìhat nechoïte, pojïte si radši ubalit travku.." Bylo jasné, že tudy cesta nevede, ale náš nezúèastnìný hovor ho nijak neodradil. Asi si vùbec nevšiml, že ho nevnímáme. On ale asi pochopil, že máme nìco spoleèného s vodou, tak nás pro jistotu varoval: "Dejte pozor, mì se nedávno utopil bratranec…" Mì vùbec tato vìta nevyvedla z míry, má automatická odpovìï však z míry vyvedla mé spoleènice: "Nám se pøed ètrnácti dny utopili dva kamarádi." Linda: "Jitko, ale oni se neutopili." Ráno jsme si k snídani pustily EuroSport, MS v plavání. Když jsme v programu zjistily, že následuje Augsburk, závod žen, obìtovaly jsme s Lindou ranní trénink. Hanka s Verèou se rozhodly, že se vrátí až na finále. A jak to skonèilo? Vidìla jsem tøiadvacet rozplaveb na padesát metrù volný zpùsob, pak nìjaké ètyøstovky, pak se vrátily holky, pak byl obìd a pak tedy koneènì finále - deset jízd kajakù.
Jitka: "Hele, plave Moravcová, stovku, tak to jí budeme držet prsa."
Ale i tìch pár jízd bylo zajímavých. Poslední vyrazila Štìpána.
Hanka: "Je trapná, jak všechno vyhrává, já jí to nepøeju." Pak udìlala chybièku, ztratila náskok a dokonce na mezièase ztrácela asi 4/10. "Tak teï už jí to pøeju, jeï, jeï!" Štìpána ji poslechla a do cíle dorazila s velkým náskokem. "Tak už jí to zas nepøeju."
V pátek dorazil Jirka i ostatní nadìjní závodníci, pøestìhovaly jsme se s Lindou ke kanálu.
Teda nechali jsme se tam odvést hrdinnou øidièkou Hankou. Problém tkvìl v tom, že nìkdo musel øídit auto zase zpátky k Mondekùm, a to se Veronice nechtìlo. Hanka totiž slavila narozeniny a každá jsme vypily sklenièku Cinzana.
Hance to nevadilo: "Já stejnì neøídím, takže by to ani nebyla žádná zmìna, a stejnì s sebou doklady nemám."
Pozdìji cestou Hanka jede rychlostí 10 km/h: Veronika: "Hanko, nemusíš jet jen 10."
H: "Jedou za mnou policajti, nepojedu víc než 10."
V: "Zastaví tì za pomalou jízdu."
H: "Ale já neumím zastavit!"
H (nutíme ji vjet do køižovatky bez svìtel): "Nemám doklady a jsem opilá, proè mì uvádíte do takových situací?"
Ke kanálu jsme dojeli už v poklidu, zde však nastal velký problém. Otoèit auto.
H (stojíc èumákem auta 20cm od dopravní znaèky): "Chci se otoèit."
L: "Tak vycouvej. Toè volantem tam, kam teï koukáš."
H: "Ale já nejsem pøesvìdèena, že chci couvat….."
O závodì nemá cenu se rozepisovat. Je to jako všude jinde. Zdenka zabojovala a zmastila Maòu, i ona mìla však na mále. Kuli mít a kuli nemít. Los Tragedos zùstali vesmìs vìrni svému jménu. Abych nás neurazila, nìkteré jízdy byly pìkné, ale žádné dvì u stejného jména.
V nedìli jsem se rozhodla, že "jezdit mezi tìma èuèkaøkama není pro mì" a pøesedlala jsem ke k1m. Jelikož jsem však jela poslední, tak jsem pøesedlala spíš k c2. Pod kolovadlem mì nenapíchli jen o kousek.
Anèa: "Já normálnì nemám trestné vteøiny. To nevím, kde na tu nulu pøišli. Jela jsem sice èistì…"
Veèírek musí popsat nìkdo jiný, já se flákla na kousek èasu do Prahy odvést auto, Veroniku a kouknout na "Stouny". Po pøíjezdu ve ètyøi ráno mi bodlo, že máme tréninky každý den až v jedenáct hodin. Slovenští kolegové, kteøí s námi sdíleli kanál, si ze zaèátku mysleli, že jsou páni svìta.. "my jsme si to zaplatili"..tak budem kolovat celou hodinu a vy si jdìte… Až jsme si na trénink pøivedli autoritativní osobu trenéra (-rky) a zmìkli…Dokonce jsme domluvili i celé jízdy. Pokud zrovna Mikuláš nezvracel, tak se na nás pøišla Zdenka i kouknout.
Poprvé od Špindlu, s výjimkou dvou závodù ve Varech, jsem si sedla do sjezïáku. Tedy jen s vidinou, že to na Lipnì ostatním nandám. V první chvíli jsem mìla pocit, že to tedy nejenže nikomu "nenandám", ale že tam ani nedojedu. Další oblíbenou souèástí, nejen mé pøípravy, byly eskymáky. Jediná, kdo je tam loupal pomìrnì bez problému, byla Hanka (taky jako jediná z nás potom na Lipnì své umìní zúroèila). Ja a Stepanka mame podobny problem, nejde nam to. Lepsime se, ale stale nam to nejde. Ale pochvalme mì, zaèala jsem úspìšnì eskymovat na slalomce v akci. Jenom me stve Stepanka, pri eskymovani ji pry prekazi padlo, takze ho zahazuje a zveda rukama. Ale v akci ji to moc nejde. Na trojce predvedla slusnou krysu a maminka na brehu jen sentimentalne povstala a spraskla ruce: "Ona se nam topi.." - jakoby roztomila holcicka udelala prvni krucek.
Jinak celý týden furt dokola, trénink, najít nìco k snìdku, trénink, odreagovat se, srazit se, nebo� se nám po druzích "stýská".
Ve støedu odjela Linda domù balit. Po té, co jí Jirka pøi jedné z našich veèerních siest naléval pøevaøeným vínem, se ani nedivím:. Veèer nás ale èekaly jiné nápoje. Na øadu pøišel gin (tedy podle toho nejvìtšího nápisu na etiketì).
Matìj: "Co to je?"
Jitka: "Benzín." - jednalo se o mùj splátkový kalendáø Zdenì.
Matìj: "No jo, ale co to je, kde se to vzalo?"
Jitka: "Øíkám, benzín. To nejsou, zcela výjimeènì, moje krysy."
Nakonec Matìj po ránu seznal, že se jednalo asi opravdu o benzín, který mu nadto nesedl. Jirka posoudil daný nápoj jako jalovcovou, èi co.
Také jsme se byli podívat na Hluboké, to abychom na sjezïáky nezapomnìli.
A o víkendu další super trápení v podání Los Tragedos. Linda v sobotu kvapnì ustoupila po svém výkonu do Roháèù, náš veèer se pak vydaøil v úplnì jiném smìru. Na pozadí k tomu hrála kapela, které jsem nemohla pøijít na jméno, ale stejnì to øvalo jak na lesy. My (tedy já, Hanka a další její kamarádi z Kaplice) jsme se vìnovali høe na námoøníky. Vítìzil samozøejmì ten, kdo vypil víc rumu. Ten vždycky dostal kartièku a šel potápìt loï. V potápìní je kandidátkou èíslo jedna Hanka, také, spoleènì s Radkou, potopili lodì za asi tak 2,5l rumu, klíèenky, záchranné kruhy, trièko a kdo ví co ještì. Pøikoupili ještì litrovku a všechen ten rum ztrestali. To já jsem už spala, tak nebudu fantazírovat.
Nedìlní závod byl také moc hezký. Milý "Pe�ánek" postavil retro tra�. Moc hezká. A dlouhá. Ale zas ne tak, aby se to nedalo vydržet. Kombinace nebyly nijak obtížné, tak šlo spíš o sílu. A po závodì hup do auta, domù a odpoèívat. Už toho bylo taky dost.

zapsala jitka

Výsledky:

První víkendSobota:


První víkend Nedìle:

Druhý víkend Sobota:


Druhý víkend Nedìle: