Fotky z akcí

Petráška
2.-9. února 2003

Fotky

Letošní Petráška se vyvedla. Byla sice poznamenána urèitými nešvary a pøedevším potøebou øešit neodkladné záležitosti oddílu, ale na rozdíl od loòska nás neminul mráz a bohatá nadílka snìhu. Nevýhodou byla nemocemi proøídlá parta, leè zdravé jádro prokázalo svou odolnost a natrénovalo vytrvalost.
Hanka: "Tohle je soustøedìní na vytrvalost…abychom pak po celou sezónu vydrželi na závodech s Vaškem vždy celý víkend."
2.2. nedìle
Dorážíme na nìkolik skupin. Já s Hankou z Pece pøes Lišku. Dorazily jsme první a akorát vèas. Pøedchozí parta zrovna konèila obìd a hodnì jim zbylo. Takové pøivítání jsem na Petrášce opravdu neèekala. Na nìjakou dobu poslední obìd o tøech chodech. Po této "vložce" dorazil Václav a za nìjakou tu pùlhodinku i zbytek skupiny míøící sem ze Špindlu (Martin S., Jolana, Jirka a Maèky). Už se cítíme na chatì moc dlouho otálet (pøedevším Hanka lituje Tomáše, který jde sám z Èerného dolu a vyhání nás mu naproti), vyrážíme proto smìr Liška.. Já s Jirkou po ètvrthodince èekání na Bufáèi usuzujeme, že Hanka trefí a jedeme napøed. Usedáme na Lyžaøské a vyhlížíme jak Hanku, tak Tomáše. To ovšem netušíme, že Tomáš sedí o dva stoly vedle. Hance je to jasné, náš stùl míjí beze slova a vrhá se na "manžela". Jeho tøicetikilový batoh plný jídla jim dá zabrat i tak, takže je necháváme být a sami, s právì dorazivším Adamem, vyrážíme zpìt dolním vodovodem. Adam si na skluznici nemáznul vosku (maximálnì tak sjezdového), a tak mi nedìlá problémy s pánskou dvojicí utvoøit skoro vyrovnaný pár (tedy tøíèlennou skupinu).
Jitka: "Víte co se mi právì stalo? Pøimrzlo mi vázání a já se musela zout pøed chalupou!!"
Veèer se plni elánu seznamujeme se staronovým prostøedím a kamarády.
Jitka: "Nevím, proè ten ubytovací øád Petrášky nalepili na záchod. Tam každý hledí aby byl co nejdøív pryè…já to urèitì do konce pobytu nestihnu."
Adam Jolanì: "Ty máš takový pìkný chlapský trièko!" (míní tím nevímcodìlající spermii na obrázku) - "To není chlapský, to je S-ko.."
Tomáš: "Víte nìkdo na co je ta káï pøes chodbu?" - kluci mu odbornì vysvìtlí, že je to na vodu neustále protékající domem, aby nezamrzly trubky.
Hanka: "Já si døív vždycky myslela, že to maj na Vánoce na kapry."
Martin s Jolanou oba pøijeli s novou vizáží. Hanka: "Co vás pøimìlo zmìnit image?"
Martin: "To nám do práce pøišel nový strojek na holení pacientù…. ….a postupnì se na sále sešlo všechno osazenstvo, nakonec i stanièní sestra, a tak jsme si jí postìžovali, že to moc nestøíhá, vousy šly v pohodì, ale vlasy nic moc. A tak ta sestra sundala ten distanèní nástavec…a zajela mi do vlasù. Nejhorší bylo, že na tu èerstvì oholenou hlavu nešlo nasadit kulicha."
Pak pøišel na øadu pozdrav od Franty v zelené lahvi.
Hanka: "My si dáme napùl"
Jitka: "Tome, ty jí asi budeš chtít sám pro sebe, viï?"
Tomáš: "No, jasnì (Hani nikomu nedám)" …a vypil celého panáka na pùl hltu.
Hanka: "Tak, to jsem si o tobì nemyslela…"
Po pravdì øeèeno, mìla jsem nìjaké nemístné øeèi na Hanku.
Tomáš: "Ty se, Jitko, bojíš, že budeš zítra koukat Hance na záda."
Jitka: ??? "No, vèera Franta pøijel nìjakej zdrchanej - psychicky, to vùbec strach mít nemusím."
Hanka: "To není pravda, mìl co dìlat, bìžet.." - Maèky pøekvapenì odkouknul od jídla: "To vám nesl oba batohy?"
Tomáš vzal na pumpì noviny na podpal a jak to v nedìli bývá..vyšel jenom Blesk. Nevymyslela jsem nic lepšího než jím tedy ostatní veèer bavit.Horoskopy.
Vašek: "Já jsem na rozhraní. První jarní den."
Maèky: "21.dubna?"…."To je takový rybí beran, nebo beraní ryba."
Martin: "Ta ryba v akvárku, co poøád naráží na sklo." "Zábavný test":
Vašek: "Co je to za otázky? A za odpovìdi? Já když vidím v tramvaji nìkoho èíst Blesk…"
Martin:… "tak ho praštíš."…. "tak jdu radši pryè."

3.2. pondìlí
7.14 - Klika cvakla, dveøe letí, Vašek vchází do dveøí: "Tak co, sportovci, vy nikam nejdete? Dole je horký èaj. Napadl sníh."
Jirka: "Sním èi bdím?"
Jolana: "Já nemusím, já jsem z Elektra."….
Martin: "To si tady høeju .. elektrickou zmiji."
Hanka: "Mì se zdálo, že jste, Tome, mìli na zahradì bombu a Nìmci hrozili, že nám vyhlásí studenou válku.."
Martin: "Tady se chvíli netopí a ty hned studenou válku."
Vašek: "Jak øekneš, že chceš nìco dìlat, tak z toho samozøejmì kouká práce."
Jak tento den dobøe zaèal, tak vesele i skonèil. V pùl jedenácté jsem na chalupì jen já a Jolana. Správci jsme do knihy napsali pro jistotu devìt lidí.. zbytek si ještì hraje nìkde na snìhu. Ale po poøádku.
Vyrazili jsme ráno za Vaškem (dostateènì pozdì, aby stopa staèila znovu zapadat) smìrem na Míseèky po skupinách. Já s Jirkou jsme nikam nespìchali - jako nejrychlejší skupina… vylezli jsme pøed chatu v deset a prošlapali stopu nejmenšího zla na boudu Na Pláni a dále pak po modré. Sjezdaøi jsou hroznì nebezpeèní, museli jsme dávat pozor, abychom nìkterého "nesejmuli". V Petru jsme narazili na zbytek "pomalejších" skupin, doplnìných o Veroniku a její batoh. Maèky: "Když pùjdeš s náma, tak já ti to potom nahoru vynesu." Dlužno dodat, že zavazadlo potìžkal až o nìco pozdìji..
Bìhem i chùzí po Krakonošovì cestì smìrem na Rovinku jsme se podle pøedpisù "rozdìlili do družstev podle výkonnosti". Posilnìni steakem jsme se vydali zadním 7,5km okruhem na stadion. Družstvo B se ztratilo a narazili jsme na nì až ve Špindlu. My jsme na tom byli o nìco lépe, jen jsme vìtšinu cesty bìželi v protismìru a minimálnì polovinu cesty jsme "hanèovali" - tedy nahrazovali práci rolby. Skrz krám jsme já a Jirka vyrazili rovnou domù.
Jirka: "Jitko, vidíš ty èervánky? To bude nahoøe pìkný Saigon." - "Nerada ti to øíkám, ale v Saigonu bylo 35 (°C)."
Nad Krásnou plání padla mlha, setmìlo se… na horní cestì chybìlo pár tyèí (konkrétnì jedna), závìje po kolena. Vzpomnìla jsem si na absolvované pøednášky horské služby. Od tyèe k tyèi.
Jirka: "Vidíš nìkde nìjakou tyè?" - Jitka: "Úplnì všude."
Asi po dvaceti minutách "šaškování" do všech smìrù jsme se rozhodli vrátit a vzít to pøes pláò. To nás už dohnal obtìžkaný Adam, který nás pøesvìdèil, že to najdem a povedlo se. My byli rádi, Adam byl rád.. Byla taková mlha, že jsme si vùbec nepovšimli vleku, pomy vyseli dva m od cesty (to jsem se dozvìdìla až ráno). Adam byl dost "odvaøenej", spolknul nám tatranku na posilnìní a na Petrášku už to bylo co by dup. Uvaøili jsme si výživnou polívèièku a párkem a ohøáli se èajem. Skupina B na tom tou dobou byla podstatnì hùøe. Vyšli si ještì na výlet do Strážného. Naštìstí fungovalo telefonní spojení, a tak jsme uklidnili Vaška, chtìjícího už volat horskou službu. Opozdilci si to pro jistotu moc nenakrátili, tak místo aby uzavøeli koleèko, vrátili se po stejné cestì, asi pìt km místo dvou.
Veronika: "Myslíte, že budem dneska ve zprávách?"
Zabalili jsme jim èaj, sušenky a Nutellu a kluci vè. Vaška jim vyrazili naproti. Na to, že se zvedla mlha a prošli se jen horní cestou tam a zpìt, byli pryè více než hodinu. To už ovšem bylo po jedenácté hodinì, kdy se má vypínat agregát, tak vznikl problém, kdo hodinu navíc zaplatí. Oddíl techniky to urèitì nebude… Na to, že den pøedtím hrál správce ping-pong do pùlnoci, je tìhle 15 minut docela drahých.
Hanka: "Co kdybych vás pozvala na hodinu elektriky?"
Po pøíchodu se Hanka pøilepila zády na kamna s tím, že se až do pøíští nedìle pozici nezmìní.

4.2. úterý
Po vèerejší dlouhé vycházce jsem prohlásila, že trénovat se dá i na kratších tratích a tøeba i intenzivnìji. Naordinovala jsem tratì mezi Bufáèem a Výrovkou, Hanka s Veronikou to vzali za své. Jirka že pobìží aspoò na Èernou horu. Musel sám, nebo� ostatní (Martin a Maèkym) byli ve Špindlu vyprovodit Jolanu na bus. Vašek veèer evidentnì mé pøedsevzetí se koneènì vyspat pochopil špatnì, nebo� v osm si to bez skrupulí nakráèel do našeho pokoje: "Tak sportovci…", èímž (nejen) mì dost rozladil hned po ránu. Náladu si ale jen tak zkazit nedáme, navíc nás veèer èeká sauna.. a bramboráky. Vyrážíme s Jirkou tìsnì za Hankou, když ale my jsme na Bufáèi dávali oddych, skupina B, doplnìná o Tomáše a Verèu, se škrábala tak zrovna na Lyžaøskou cestu. Jirka naštìstí pochopil, že bìhat sám nemá cenu (není to tak zábavné) a uschopil se dìlat mi sparing. Byl odmìnìò supr borùvkovým koláèem. Na chatu jsme dorazili nezvykle brzy, a tak jsem se pustila do brambor a Jirka do døíví. Sešli jsme se pomìrnì vèas, brzy dorazil Vašek i Hanka se svou skupinou a Martin (ten z prvního patra, kde celé odpoledne dospával dluh). Poslední pøišel správce, takže mìl nakonec smùlu, protože my vlezli pak do sauny na celkem dlouho - až dokonce. Byla to ale divná sauna. Vlezla jsem tam v domnìní, že se zahøeju a ještì po dvaceti minutách, když jsem se Adama dotkla bosou nuhou… Prostì ani sauna mi k teplým nohám nepomùže. Hanka mìla opaèné problémy. Vypadala, že se trápí horkem, ale nevypadala, že by se jí do zimy chtìlo. Nakonec se však odhodlala a vybíhá ven.
Jirka: "Však on jí Vašek osprchuje a hodí do kádì."
Martin: "On jí to spíš Vašek rozumnì vysvìtlí - to je jeho nejhorší trest."
Mezitím byly pøipraveny bramboráky, na støídaèku pekli Jirka s Hankou, já jsem si vyškemrala pár kouskù nasucho pøímo z plotny.
Martin k tomu naservíroval Hance nakládaný èesnek. Dlouho ho prohlížela, nakonec do nìj kousla a: "Ty vole, to je èesnek!"
Veronika s Hankou objevily na pokoji motýla. Vypadal však nìjak ospale a otrhanì.
Hanka se zaèala strachovat: "Ty motýli maj nìjaká otrhaná køidélka, asi nedorostlá.. možná tu nemají žádný nektar, co myslíš, nenalijeme jim nìjakou š�ávu?"
Jirka pøi pøevlékání odhalil všem, proè bez problémù mùže na mráz jen v jedné tenké vrstvì. Jeho pøírodní autoizolaèní vrstva je nìèím, co mu mùže kdekterý jiný savec závidìt. "To nic není, ale sestøenka má úplnì to samé." Adam to hodnotí lépe než øadu znaèkových materiálù: "Je dobøe izolující, dokonale prodyšná, kam se hrabe tøeba na moiru.." - Jirka: "..Jen jsem si ráno pøes ní nemohl tu moiru natáhnout.. bylo mi to takøíkajíc proti srsti."
Adam: "Já vím, jak se zbavit chlupù. Zjistil jsem, že mám na jednom rameni chlupy a na druhém nic. Nakonec jsem pøišel na to proè: Je to od lodi. Tak od té doby nosím loï na druhém rameni a mám teï obì ramena krásnì hladká."
Jirka: "Vašku, až budeš ráno zatápìt, tak si zkus otevøít komín, bude ti to hoøet. (Mì to taky chvilku trvalo, než jsem na to pøišel.)"
Hanka: "Mìl sis jít na hoïku a pùl zabìhat a došlo by ti to hned… tedy, podle toho, jak startuješ škodovku."

5.2. støeda
Ráno se probouzíme do krásného dne. Zøejmì proto Vašek vynechal jeho oblíbený budíèek. U snídanì vyzvídá: "A Jitko, ty nezpíváš s tím Frantou nìkdy?…A on má nìjaký pajïák?… On ve škole asi musí být slušný.. je na tý škole…" Jitka (byla jsem ještì dost rozespalá): "On zas tak èasto na tom stole není."
Celí rozespalí jsme pak také vyslechli jak by to v oddíle mìlo jít… To už bylo pøespøíliš. Ráno vstávat mi pøijde jako muèení vysokého kalibru, dostávat ale takové høebíky do hlavy pøed "prvním ranním èajem", to se nedá ani popsat.
Maèky musí domù, tak s námi na høebenovku nepùjde, Hanka a spol. jedou smìrem na Èernou, já s Jirkou se smìrujeme na Luèní a dále po høebenech po stopách Václava až na Labskou a pøes Míseèky do Špindlu. Vyrazili jsme sice oproti pøedpokladùm dost pozdì (tìsnì pøed desátou - tedy víc než hodinu za Vaškem) v poledne už jsme už míjeli postavièku krèící se pod stromem, jedící chleba s dvìma druhy sýra a pijící èaj ze svetru (nebo ponožky - až tak do toho zas nevidím).
Václav: "Já láhev zabalím do svetru, kvùli izolaci, a když chci jíst, tak svetr obléknu, aby mi nebyla zima, èaj vypiju, pak zas svetr sundám a bìžím dál."
Že jsme byli na Zlatém návrší to jsem nepostøehla.. Ve mìstì jsme se zastavili v cukrárnì, pøedtím jsme nabrali ztrátu na òami obìdì na Martinovce, a tak nás rychlý muž znovu pøedhonil. Martinovi pøijel místo Jolany nový kamarád - Ondra.

6.2. ètvrtek
Ráno už nebylo tak krásné jako den pøedtím, ba naopak. Na rozdíl od pøedchozího dne, však budíèek vynechán nebyl. Vašek evidentnì nechápe, že když se na horách èerti žení, tak je zákaz vycházení. Jenže toho dne museli ven skoro všichni. Veronika odjíždìla a mìla vìru dobrý doprovod, který se však již pouèil z pondìlních nezdarù, a tak se veèer vrátil jen nejkratší možnou cestou ze Špindlu. Nezapomnìli pøi té pøíležitosti doplnit zásoby. To co Tomáš dokáže nahoru vynést je obdivuhodné. Stejnì tak to, co dokáže Hanka sníst. Naplnili až po okraj jejich už vyprázdnìný tøicetilitrový hrnec (viz foto). Ondra s Martinem, kluci ušatý, zašli do Strážného na pivko a hned se následnì dozvìdìli , že jsou to hospodáøi (naštìstí ne oddíloví, i když Martin má ještì stále na mále). Svìøila jsem jim telefon a� zavolají Frantovi a vyzvìdí informace o pøíjezdu. Docela jsem se bála, nebo� to jsou hoši s fantazií a mohli vyvést cokoliv, ale dobøe to dopadlo. Já se považuji za zodpovìdnou osobu, tak jsem se tedy rozhodla vzhledem k nepøíznivým podmínkám (samozøejmì se znaènou lítostí v srdci) pro trénování zùstat na chalupì a vìnovat se vzdìlávání ducha. Kolem druhé hodiny to z okna vypadalo, že se vítr už trochu utišil, sníh že pøestal padat a dokonce vysvitlo na chvilku i sluníèko. Vylákalo nás (tedy Jirku, který mìl pocit, že by i mnì nìco uteklo, kdybych nešla) to tedy z chalupy ven, na krátkou procházku pøes pláò na obìd na Výrovku - takový byl plán. Jenže realita je jiná. Krakonoš je dost zlomyslný. Jen co jsme dorazili na Lyžaøskou cestu zaèalo znovu silnì foukat a víøit novì napadaný sníh. U toho malého srubu nad horní cestou jsme potkali dva kluky s batohama a se psem. Asi šli nìkam na nìjakou chatu, míøili cestou na Bufáè a kam dál to tìžko øíci. Jen malou chvilku trvalo, než nám kompletnì omrzly oblièeje, a tak jsme se rozhodli vrátit. Kluci prohlásili pouze: "No, my musíme dál." Tak jsme je opustili kousek pøed zaèátkem lesa a støihli to "od dvacáté tyèe svahem dolù" k tyèím. Na to, že jsme byli pryè celou hodinu, jsme ušli tak asi tøi km. Aspoò jsme mìli èas udìlat ostatním radost. Vaškovi, že jsme naštípali dost døíví a zbytku, že jsme zpracovali zbytek brambor na výteèné placièky. Tak za hoïku se to zaèalo scházet, první dorazili ti kluci se psem (dodateènì jsme zjistili, že to byla pìkná hyena). Byli pìknì omrzlí, ale brali to s humorem: "Když my to tady zas tak neznáme."
V pravidelných diskusních veèerech jsme koneènì doøešili, co nás kolem organizace oddílu pálí. Dost jsme sice znechutili ostatní pøítomné a nezainteresované, ale nám se ulehèil ten kámen na srdci.
V sentimentálních hovorech o tom, proè kdo v Technice zùstal a nebo zùstane jsme se dozvìdìli leccos. Jitka: "No, mì bylo blbý, když už jsem tomu Vaškovi zavolala, aspoò jednou do tý tìlocvièny nepøijít. A tam jsem potkala Hanku a ta mi øekla, že je to sranda. A víte jak já na lidi dám. Nakonec jsem tomu propadla."

7.2. pátek
Koneènì zas krásný den. Hned bych bìžela na Dvoraèky, kdyby mì neèekala povinná cesta do Strážného pro Frantu. Jirka se uvolil jít se mnou, abych se v horách sama neztratila. Nasmìroval mì ovšem na Èernou horu, abych to nemìla zas tak krátké. Pak do Dolního Dvora na obìd a po silnici do Strážného. Tam jsme nakoupili dostatek potravin a lahùdek na zbytek víkendu a posadili se do hospody. Franta pøijel s mírným zpoždìním, jež však telefonicky ohlásil: "Už jsem tady kousek, jenže mi to nìjak netáhne a vyvaøil jsem vodu" - netøeba podotýkat, že teplomìr ukazoval dost pod nulou. Celý vyèerpán musel tedy ztracené síly v hospodì ještì zpátky naèerpat a mohli jsme vyjít. Chalupa už se na víkend zaplnila cizími lidmi, tak jsme se jen koupli, zahráli pár partièek mariáše a šli spát, abychom mohli ráno brzy vyrazit.

8.2. sobota
Zas tak se nám to nepovedlo, nebo� Václav rezignoval na to nás budit. Ale pøeci jen, den byl krásný, Tomáš se jal Hance namazat lyže a vytáhnout jí po høebenech. Hanka jen tak sedìla v kuchyni a spíš èekala, jak se vìci vyvinou. Na otázku pøi oblékání, kdy Hanka øadu vìcí najednou zaèala postrádat, proè si nenamaže sama, když se tak nudí: "Já bych si lyže pøipravila, ale to není práce pro holèièky." V tu chvíli pøišedší Tomáš: "Ale tu èepici by sis pohlídat mohla."
My (tedy já, Martin a Jirka) jsme vysvìtlili Frantovi, že nepøijel za námi na hory kvùli tomu, aby celý den opravoval auto, takže nakonec rád s námi vyjel smìrem na Dvoraèky. Sluníèko svítilo, cestu jsme si lepší nemohli pøát - pøes dva kopce, a to pìkný padáky, a na konci drš�ková polévka, plzeò, domácí houstièky a halušky. Veèer se Frantovi už pøeci jen stýskalo po jeho nepojízdném miláèkovi, že se Martin uvolil jet s ním do Strážného na návštìvu. Dolili fridex, nastartovali a zahøáli motor..a pak o pár metrù vedle doplnili tekutiny, nastartovali žaludek a ohøáli se pøed cestou. Nás už èekala plná chata Slavojákù a mezi nimi i Ví�a a company. Ti nás obzvláštì rádi vidìli - pøedevším u plotny.
Hanka: "Franto, už ti u koleje vybrali auto?" - "No, já tam mám vždycky takovej bordel, že se spíš každej bojí."
H.: "To Tomášovi už nìkolikrát. Nejhorší bylo, když mu ukradli všechny kola. To auto vypadalo tak nemocnì, jak tam stálo tak na zemi bez tìch kol."

9.2. nedìle
To už každého èeká víceménì individuální krátký výletík a odjezd.
Ráno Jirka pøi oblékání: "Musím se nìjak vhodnì obléct. Pøi tìch sjezdech mi normálnì omrzá pytlík." - Jitka: "To je manèaft. Každý si tady celý týden stìžuje, jen já nic."
A protože na odjezdu není nic zajímavého, tìším se na všechny (kromì vody) zas za rok, tøeba i na Kamenné.
Jitka