|
|
Fotky z akcí
Hubertus - soustøedìní
(21. - 26.9.2002)
Fotky
Vzhledem k tomu, že po srpnových povodních se nikde moc v Èechách jezdit nedá, domluvila se "dívèí válka Techniky", Zdenka, Míša Hodaèová a Jirka na tréninku na super vodì u Karlových Varù. Nevim jak Jitka pøišla na název Dívèí válka, ale dejme tomu (to je Jirky termím). Ale jak to tak bývá, kolektiv míní, jednotlivci mìní. Nakonec to dopadlo tak, že v sobotu dorazila jen Zdenka se svýma tøema hárošema. Já s Jirkou hned v nedìli a stihli jsme dva pìkné tréninky na sluníèku. Zapletalci se s náma hned rozlouèili a my èekali na posily ve stanu a na bezva kanapi u dolní lodìnice. Myslím, že se shodnem na tom, že byla hodinu od hodiny vìtší kláda. Ve vícero se to ale lépe táhne, takže to v podstatì chtìlo velkou oslavu když Míša pøivezla bavièku Hanku. Já ti dám bavièku, mìla jsem náladu pod psa a to poèasí mi jí fakt nezlepšilo. Odbylo se to snídaní ve spacáku a èekalo se, až se oteplí, aby bylo ježdìní pøijatelné.
Jirka: "Kolem jedenácté se tu vždycky prudce oteplí a pak pùjdem."
Hanka: "Já chci hned!! Už jsem nebyla dva mìsíce." Rozmyslela si to rychle - s pohledem na teplomìr. Nicménì v jedenáct se opravdu "prudce" oteplilo z šesti na sedm stupòù, a tak jsme vzali pytlíky a šli. K tomu se z polojasna stalo naprosté zataženo.
Odpoledne dorazila Linda a byli jsme kompletní (podle pùvodní domluvy mìly jet i Veronika a Míša, ale jak už jsem psala výše, maj jiný zájmy. Ani se jim nedivim, každej normální èlovìk by zùstal doma a dìlal cokoliv jinýho. Tentokrát se divili i místní slalomáøi, že jsme co všechno jsme schopní tomuhle sportu obìtovat. Mnì to pøekvapuje ustaviènì. A protože byla fakt kosa, naložili jsme se do auta a vyrazili do Varù do tepla do bazénu. Jenže Láznì 5 byly zavøený, tak na nás zbyl Thermál. To znamená pouze venkovní bazén. Opravdu se mi nezdálo, že bych si nìjak teplotnì pomohla a po pìti trénincích celou dobu plavat… Zvládla jsem asi 4 bazény a zbytek doby jsem strávila ve sprše, která se ovšem nedá hodnotit jako teplá. V této situaci si našel svou cestu zlý bacil do mého organismu a odnesl to následující víkend, který jsem chtìla strávit na Salze.
Verandu jsme varskýmu oddílu zabrali dokonale (viz foto) - celý den ve spacáku, koukaèka na "telku", kuchyò na dosah ruky, jen to sluníèko by chtìlo vyspravit.
Ale konverzace rozhodnì nezamrzla:
Hanka nás seznamuje se svým problémem objednávky nové lodì: "Nemùžu si vybrat typ, ale barva … to je ještì vìtší dilema." Oni se poøád jenom posmívají, ale nechápou, že je to vážnì problém nad kterým trávím dennì spoustu hodin a poøád nevím: modrou, žlutou, zelenou, èervenou …
Hanka krmí Jitku zbytkem Nuttely, což Jirka komentuje: "Nespolkni tu lžièku". Hanka: "Aspoò si zvýšíš váhu."
"Co, co, co, copak to dìláš, po, po, po, potvùrko podivná???" - "Jdu na vodu, ty vole."
Hanka sedíce dost nepohyblivì ve spacáku vedle gauèe: "Já si tu sedím jak v kajaku."
Všeobecnì nejvíce trpìly periferie:
Jitka "Já mám nohy v pohodì."
Linda: "Tak to bych si je s tebou vymìnila."
Jirka: "To jako, že byste vytvoøily dokonalou ženu?" Hanka: "Ne, to jako, že z ní jsou použitelné jen nohy!"
Hanka: "Ten dlouhej neopren (pozn. asi o 30 cm delší než Hanky nohy) má jednu výhodu - nemusím už si brát ty mokrý botièky."
"Škoda, že tu není signál. Zavolali bychom Kleèákovi a on by nám vysvìtlil, proè to nemáme dìlat." (Pozn. jít na vodu)
Hanka hodnotí Tomášùv vztah k jídlu obecnì zápornì: "Tomáš to jídlo neprožívá a to mì mrzí. Víš, o kolik krásných spoleèných chvil se pøipravujeme?"
Já a Jirka jsme odrazili už ve støedu (protože už se to prostì nedalo snášet - v poslední fázi jsme si házeli korunou, jestli pùjdem do hospody nebo ne. Padlo nám, že ne, ale šli jsme stejnì. Zbytek výpravy zùstal do ètvrtka, ale co se dìlo, to je na nìkom jiném…
Co se dìlo potom, to je jednoduchý: utrpení pokraèovalo. Marnì jsem škemrala a prosila Míšu, abychom taky už jely domu, ale ona o tom nechtìla ani slyšet. Když už jsme pøijely trénovat, tak taky trénovat budem. Veèer jsme šly do bazénu a dle Jitky pøíkladu jsme strávily hodinu a pùl ve sprše. Pak jsme šly na pizzu. Dala jsem si s moøskými plody, který chøoupaly mezi zubama tak odpornì, že jsem je z tý pizzy musela všechny vydloubat. Jinak ve Varech jsou divný lidi, jen šlapky a pasáci.
Na cestì domù jsme tak strašnì bloudily, že jsem poprvý v životì zažila Míšu Hodaèovou fakt naštvanou. Nejdøív se nám nedaøilo odjet z Hubertusu a projely jsme všechny okolní vesnièky a pak pøi snaze jet do Tøebánì pøes Beroun jsme se dostaly až do Prahy. Ale už je zase dobøe. Èágo.
|
|