Fotky z akcí

Petráška 26.ledna - 2. února 2002

Fotky

Náš deník pokraèuje… Další oddílovou akcí, jako každou zimu byla Petráška. Nìkteré postøehy opìt sepsala Jitka a já se je teï budu snažit pøepsat, opìt její barva bude èerná, moje modrá. Pøikládám Vaškovy instrukce pro úèastníky Petrášky, protože se nám zdály celkem vtipnì sepsané.

VŠTJ TECHNIKA PRAHA, oddíl vodního slalomu
Zimní soustøedìní na Petrášce
Odpovìdný vedoucí Ing Václav Brož

Náplò: bìh na lyžích, technika, rychlost a vytrvalost

Program: trenink na bìžeckých lyžích v oblasti Krkonoš v družstvech podle výkonnosti. Výjezd pøevážnì na celý den. Obìd buï z vlastních zásob nebo na nìkteré chatì nebo u obchodu v nìkterém støedisku podle individuálních možností a majetnosti úèastníka. Pití možné z vlastní lahve izolované napø. svetrem. Trasy se volí tak, aby bylo možno dokoupit další zásoby potravin.

7 h zatopení, snídanì, mazání lyží
9 h odjezd z chaty
16 - 18 h návrat, vaøení veèeøe, sekání døeva
22 h vypnutí agregátu na výrobu proudu, veèerka, dál svítí petrolejky a vlastní baterky.

Termín: 26. ledna - 2. února 2002, sob - sob. Døívìjší nástup a pozdìjší odjezd je možný pouze s pøedchozím souhlasem paní Jechové a s vìdomím Václava Brože. Tato možnost bude známa až 1 - 4 týdny pøed nástupem.

Místo: dolní cíp louky Klínovky v Krkonoších 1200 m n.m.

Pøístup: ze Špindlerova Mlýna 750 m n. m na Pláò 1200 m n.m. po turistické sjezdovce a dál ještì 3 km pøes boudu Na Pláni nebo pøímo na Klášterku na lyžích nebo pìšky. Další možnost od údolní stanice lanovky na Pláò zpìt po zásobovací a pozdìji bìžecké upravené široké cestì nad Hromovkou, zde na rozcestí vpravo do mírného stoupání smìrem na Strážné, na dalším rozcestí vlevo vzhùru na Krásnou Pláò. Strážné necháváme daleko vpravo. Zde vlevo a záhy vpravo. Vrchol Plánì je celou cestu po levé ruce. Asi po 3 km ze široké cesty vpravo po vrstevnici na Klášterku a dál 300m na Petrášku v lese pod cestou.
Z Pece pøes Výrovku a bufet Na rozcestí smìrem k západu, na rozcestí u býv. Klínové boudy rovnì dolní cestou kolem chaty Tesly ke kraji lesa. Petráška je pod cestou , která pokraèuje na Klášterku, Strážné.

Noclehy ve spoleèné místnosti pro 9 - 10 osob. Nádobí a pøíbory jsou v pøízemí v místnosti s kamny na døevo s plotnou na vaøení.
Na chatì jsou deky a polštáøe, podmínkou pobytu je vlastní povleèení a prostìradlo. Nikoliv spací pytel nebo vložka do spacího pytle.
Mytí v koupelnì s kotlem na døevo a sprchou.
Sauna na døevo 2 - 3x týdnì.
Pøezouvání povinnì ve vstupní hale.

Stravování samostatnì, zásoby do pondìlka odpoledne s sebou.

Doprava: spoleènì prvním ranním autobusem do Špindlu. Vašek Brož zajistí jízdenku tomu, kdo se pøihlásí a složí zálohu 110 Kè dostateènì pøedem. O odjezdu se každý vèas informuje.
S sebou: povleèení, pøezutí, které je v pøípadì maratonek možno použít i k cestì do hor, bìžecké lyže v bezvadném stavu, bìžecké boty, hole, pøíp. náhradní hùl, vosky vèetnì zeleného klistru na zledovatìlou stopu, glider nebo parafin, korek, hadr na stažení voskù, každý svùj malý kletr na nákup cestou, nebo� cesta s nákupem je 8 km do kopce, pøíp. láhev na èaj, obè. prùkaz na hranièní cesty, 2 trika, lehký svetr, lehká prodyšná vìtrovka, dlouhé a krátké spodky, elastické kalhoty nebo golfky nebo bìžecký komplet, dvoje ponožky v botì, z toho jedny vlnìné, lehký kulich, cyklistické brýle nebo kšilt proti vánici, rukavice, návleky na boty pro hluboký sníh. Náhradní triko, trenýrky a ponožky. Lyže si nagliderujte pro použití po vystoupení z autobusu. Oddíl má s sebou lyžaøskou žehlièku na PB a na elektøinu.

Pøihlášky u Vaška Brože do 20. listopadu se zálohou 600 Kè, pozdìji jen v pøípadì volných míst. Po 20. listopadu bude kapacita nabídnuta cizím zájemcùm. Cena ubytování se oèekává 90 Kè za noc.

Úhrada nákladù èlenùm oddílu: oddíl hradí 0 - 100 % nákladù na noclehy podle splnìných brigád a výkonnosti, a to pøi úèasti na celém programu. Pøi kratší úèasti hradí pomìrnou èást.
Vracení záloh pøi odøeknutí: v pøípadì plného obsazení objednané kapacity se vrátí 600 Kè, jinak je tøeba uhradit objednanou kapacitu.


Vybavení a mazání lyží
Jezdíme klasicky, tj. mažeme lyøe vosky pro odraz. Specialisté mohou bruslit. Podmínky pro bruslení jsou v Krkonoších na urèitých místech, v prùseku z Plánì do Špindlu, na tratích na Míseèkach a v okolí Lesní boudy, nikoli všeobecnì.
Pøíprava skluznice pro klasiku: Pøedem vyplnit rýhy a škrábance od kamenù. Technologie je zahøátou pájeèkou s klínovitou špièkou vtlaèit do odmaštìných rýh polyetylénové granule v tìstovitém stavu, klínovitým bøitem špièky seøíznout na okolní úroveò a pak celou skluznici pøebrousit hrubším smirkovým papírem. Pozor, aby se delším ohøevem jednoho místa skluznice neodfoukla od podkladu.
Nasycení pórù skluznice parafinem a voskem. støední èást 30 - 40 cm pøed špièkou boty a 30 - 40 cm za ní zažehlíme nanesený vosk pro odraz v tenké vrstvì. Pro prachový sníh zažehlíme zelený nebo modrý váleèek, pro hrubý, zledovatìlý nebo starý rozbøedlý sníh zelený nebo modrý klistr. Zbývající konce skluznice nasytíme parafinem, bìžeckým nebo sjezdovým urèeným pro pøíslušnou teplotu.
Mazání lyží. pro prachový sníh do støední èásti lyže naneseme a korkem rozetøeme jednu až 3 tenké vrstvy bìžeckého vosku z váleèku o barvì podle teploty snìhu. Na èerstvý sníh tenèí vrstvu, na pøemrzlý ostrý sníh více silnìjších vrstev. Staèí kombinovat zelený, modrý extra a èervený vosk.
Pro pøetavený zmrzlý a krupicovitý sníh naneseme zelený nebo modrý klistr z tuby. Pro rozmìklý sníh pøetavený teplem naneseme fialový nebo èervený klistr. Nanáší se v teple stìrkou. Staèí kombinovat modrý nebo zelený s èerveným nanesením støídavì vedle sebe a rozetøením.
Boty a vázání: kontrolujeme a upravíme pevné držení proti vyvrácení do stran. Pøi použití vázání ISO 75 mùžeme zlepšit stabilitu použitím patních podložek s bøitem zasahujícím do drážky v podpatku v botì.
Zkontrolujeme, zda èípky nejsou uvolnìny.
Vliv poškrábaných skluznic: lepení snìhu na lyže a drhnutí pøi teplotách kolem nuly.
Tvrdost lyží. Lyže lze pøitlaèit proti sobì jen silou obou rukou. Pøed dotlaèením je patrná støední klenutá èást, komora. Vliv mìkkých lyží: Pomalé z kopce, drhnou pøi skluzu na pøední noze po odrazu, lepení snìhu na lyže a drhnutí pøi teplotách kolem nuly.


Sobota 21.6.2002
Technika Praha vyráží na Petrášku. Vašek s Tomášem vyjeli už ve ètvrt na sedm, my rozumnìjší v sedm. Veronika pøijela z Liberce, malý Vašek z Pece. Sešli jsme se všichni ovšem ve Špindlu na autobusáku. Nìkteré náhody jsou opravdu zvláštní. Šikovnìjší skupina dala ostatním náskok v místním pohostinství.
Pøímo dorazili asi jen tøi, ostatní to vzali oklikou i pøes bufáè.
Nebylo to ovšem jen tak, když jsme se po dlouhých hodinách šplhání do kopce úplnì ztratily v mlze a nikde žádná tyèka, žádná cesta… Jen díky mojí intuici jsme Petrášku nakonec našly…50 metrù od nás.
Jitka mezitím nevhodnì komentovala: "Ještì, že jsem nešla s holkama, to už bych tu ještì nebyla."(Pøišly po 1.41.min - pøece nebudeme sedìt na boudì, tak jsme si ještì daly trochu do tìla.)
Poèasí nevìští dobrý týden. Mlha a následnì deštík apod. Nálada je ovšem výborná, nic nám ji nedokáže zkazit. To tak bejvá, když se lidi utrhnou ze øetìzu, zvláš� zpoèátku je každej bujarej.
V devìt se Veronika a Hanka rozhodly jít do hospody - jen v teniskách a ve svetru, což byl podle zbytku osazenstva nesmysl. Ty øeèi všech, jak se budem boøit do pasu, jak tam nedojdeme a tak, nás jenom víc a víc provokovaly. Navíc, když je všude zavøeno. (No, ono zavøeno nebylo, jak jsme se dozvìdìly od Víti s Jirkou, který vyrazili za námi a na rozdíl od nás je napadlo vzít v hospodì za kliku).
Aèkoliv historky o Zdendovi z Elektra všichni slyšeli už stokrát, všichni si je rádi poslechli po stoprvní. Možná by stálo za to je na tomto místì pøipomenout.
K tomuto úkolu je zvláštì povolán Tomáš, který je umí nádhernì vyprávìt, popøípadì se mùže poradit s Veronikou, která si je taky dobøe pamatuje. Tady vám dávám prostor:

Nìkolik hlášek dnešního dne:
Poté co dorazil Vašek na boudu, povídá správci: "My mìli ten menší pokoj, ale vzhledem ke krásnému poèasí se mi nahlásilo v posledním týdnu ještì hodnì lidí."

Pøi veèeøi jsme øešili, jaká je na boudì zima a všichni svornì vzpomínali na spacáky, který jsme byli donuceni nechat doma, což Veronika vhodnì ohodnotila: "Když teror, tak poøádnej. Vašek nás chce jenom v òákejch hadøíkách."
Tomáš pøed spaním s nadšením vypráví ostatním: "Tak jsme s Jitkou dojeli a první, co udìlala: vytáhla mobil a zaèala si cpát baterku do kalhotek."

Ví�a byl opìt zvìdavej na moje vztahy a pak se snažil pøesvìdèit mnì: "Ale Hanko, co je nad 50 km není nevìra, to je služební cesta."
Tahle následující hláška mi není jasná, asi jsem u toho nebyla, takže postaèující komentáø musí doplnit Jitka.
Jitka: "To jsem zvìdavá, èím to tady vypálím, loni na Sázavì mi to vyšlo." Šlo o to, že urèitý druh nachlazení se dá léèit rùznými drastickými metodami.
Už první den se projevovalo to, že ne všichni byli docela zdraví. Martin se ptal Jitky, když mìla zrovna jeden ze svých záchvatù kašle: "Ty máš chorobu?" Pak ji uklidnil: "Pøi prvním deštíku choroba zùstane ležet na kraji cesty."
Když jsme se s Veronikou vrátily z procházky, všichni už spali, jen Ví�a s Jirkou dorazili ještì po nás. Chvíli jsme povídali a když jsme se pustili do masáží, tak šel vydìšenej Jirka radši spát. Chybu udìlal, pøišel o bájeèné šou, když Ví�a namazal Veronice záda zubní pastou. Chechtaly jsme se tomu skoro do rána.


27.1. 2002 Nedìle
Poèasí je promìnlivé - chvíli prší, chvíli leje. Pøesto jsme v pùl dvanácté vyrazili aspoò na Rozcestí. První promokla Veronika, vrátila se asi po 20 metrech. Já bych øekla, že jsem promokli všichni ve stejnou chvíli a to jakmile jsme vylezli pøed boudu, jediná Veronika to však byla ochotná brát v úvahu. My jsme se chtìli promáèet úplnì, tak jsme si udìlali dvouhodinové koleèko pøes Bufáè a Dvorskou a po návratu zaèalo velké sušení. Vše jsme navìšeli v kuchyni a ono to okapávalo. Veronika sedìla opøená o kamna a øíká: "To je skvìlý, sedím si u kamen, teplo na záda a pozoruju jak prší." Podotýkám, že narozdíl od deštì venku se tento musel v periodických intervalech vytírat. Druhá skupina se vrátila pozdìji a suchá. Jak to??? Zato Maèky zlomil hùlku.Prosím Maèkyho o konkrétní popis, co s hùlkou provádìl, že tak dopadla. - Maèky zlomil hùlku už den pøedtím, takže to tentokrát odnesla hùlka moje (naštìstí jen ohnutím). A suší se vrátili proto, že vyráželi, když jsme se my nedoèkavci už vraceli = to akorát pøestalo pršet. Opìt jsme se s Veronikou pustily do našich oblíbených filozofických témat. Veronika: "Hanko, myslíš, že tì ta škola nìjak obohatila?" Hanka: "Jo, ztratila jsem veškerý sebevìdomí co jsem kdy mìla ale aspoò si pøipadám krásná." Jitka to ještì doplnila: "Tomáš øíká, že Hanka žije ve svìtì èísel a pádel." I jinak to bylo opravdu perlivé odpoledne. Zaèali jsme hrát karty. Nauèila jsem se mariáš a tahle hra mnì úplnì nadchla. Hanka: "To už ne, musím si nalít panáka." Veronika: "Hanko, jak jsi pøišla na to, že jsi krásná?" Hanka: "Jsem blbá a krásná." Hanka: "Ví�o, tak se mnì zastaò." Ví�a: "Víš, protiklady se pøitahujou, to bys chtìla blbýho a hnusnýho chlapa? …..ale ty víš, já bych si tì vzal hned…" Hanka: "Ale to bych mìla toho ošklivýho a ….." No radši se vra�me ke škole: Veronika: "Já si vezmu skripta a øíkám si: ‚Tohle po nás nemùžou chtít.' A takhle projdu celá skripta a jdu na zkoušku. A oni to po nás pak chtìj." Veèer jsme roztopili saunu a rozehøívali kosti. Hanku zaèaly pálit náušnice, tak si je šla sundat. Jitka: "I to, co máš na hlavì by sis mìla sundat." Hanka se vrací a øíká: "Tak už jsem celá, jak mnì pánbùh stvoøil." Veèer v 21.30 dorazil Láïa. Darmo se øíká, my o vlku… Poøád jsme se totiž ještì nedokázaly smíøit s Láïovým chováním a proto všem vypravujeme co jsme s ním zažili…viz deník z Francie. Po saunì jsme se vrátili k mariáši, ale štìstí se obrátilo a moje hromádka penìz se zaèala zmenšovat. Bylo jasné, že nás Tomáš zaèal šidit. Hanka: "Tomáši, ty úplnì využíváš naší karetní nevinnosti." Veèerní masáže byly velmi pøíjemné, hlavnì díky Tomášovi a Maèkymu. Jak Jolana s Martinem, nevím, kvalitu si musí posoudit sami.

28.1 Pondìlí
Vstáváme døíve. Musíme do Špindlu pro Míšu. Výlet se kvùli dešti opìt zkrátil do dvou hodin: pouze zastávka v cukrárnì a v krámì.
Míša øíká Jitce: "Seš tak mokrá, taks nezvedala."
K obídku jsme vymyslely žampiónovou polívku a francouzské brambory. Ty se v peci pøipravovaly rekordnì dlouho, takže na nì byli všichni, kromì vybíravého Vyhnánka, moc natìšený.
Velmi se všem dodateènì omlouvám, že jsem zkazila spoleèný obìd historkami o prùbìhu mé mononukleosy (hlenìní vadilo pøedevším Hance a Verèe
- tohle slovo ve mnì vzbuzuje odpor i když ho mám jen napsat) a o patologii. O tom, že z futrálù pro mrtvoly padají èervi jsem poèkala, až Veronika dokouše, jen Tomáš znechucenì odhodil lžíci do talíøe.
Bavíme se o rodièích, o tom jak èasto je vídáme a protože Jitka byla moc dojatá, pøivedla jsem jí zpátky na zem:
Hanka: "Jak se mùže nìkomu stýskat po takovým exotovi, jako je Jitka."
Na chatì zavládla nuda. Jitka si vzpomnìla, jak si Jirka stìžoval, že by sám dobrovolnì do kádì se studenou vodou nevlezl. Vzhledem k tomu, že se zrovna sprchoval s ním nebyly obzvláštní potíže. K exekuci se pøipojili všichni, leè odpor kladen témìø nebyl. Jirkovi to dlouho nedocházelo.
Poslali mne abych ho zdržela tím, že se budu vyptávat, jak kamna fungujou. A Jirka dùvìøivì vysvìtloval… Pak pøišel Martin a oznámil mu: "Máme pro tebe dùležitou zprávu".
Veèer byly opìt masáže jen Tomáš musel Jitku trochu krotit: "Mohla by sis dát ty nohy k sobì?!"
Došla nám Becherovka, kterou Maèky nahoru vynesl. To že jsme jí dali 3 dny bylo tím, že byla 4,5 litrová, vážící 9 kg. Viz foto.


29.1.2002 Úterý
Po ránu nás pøekvapilo krásné poèasí. Vyrazila nás tedy na výlet velká banda, vyrazil i Vašek, (až po nás!) a také Láïa (sólo). Po dvou dnech pršení se proklubalo sluníèko a modrá obloha. Cesta nás zavedla na horskou farmu, na mlíèko a pak na Èernou Horu na obídek.
Mazat se na to skoro nedalo, byla to buï ledová krusta nebo rozbøedlý mokrý sníh. Zjistila jsem tedy, že bruslit se dá všude. Ještì jsme se zastavili na Dvorské a na Petrášku jsme dorazili už za tmy. Sjezd Klínovou loukou byl opravdu "vražedný". Vašek dorazil hodinku pøed námi, tak na nás èekal hrnec èaje.
Hanka se hned dala do slibovaných lívancù, òami nòami. Pùl veèera jsme se bavili bezva hádankama:
1. Dva kamarádi se sejdou:
"Jo, já už mám tøi dìti."
"A kolik jim je?"
"Souèet vìkù je jako oken na tamtom domì a souèin se 36."
"To mi ještì nestaèí."
"Tak nejstarší nosí brýle." - uhodnìte, kolik je kterému z dìtí let.
2. Na konci tunelu jsou 4 lidi. Tunel vybouchne za 12 minut. Je jen jedna baterka a mohou jít jen dva lidièkové najednou. Jeden projde tunelem za 1 min, další za 2 min, 4 min a 5 min. Jak spolu pùjdou? Øešení: 1+2 5+4 2+1.
Druhou pùlku jsme se bavili nepøítomností Ládi. O desáté jsme se už dostateènì báli, napadali nás rùzné teorie, dokonce jsem se pokusili o psychologický profil (zavolal by? Kam? Šel by? Kudy?..). Do knihy se samozøejmì nenapsal. Tak co? Zašli jsme informovat správce. Pravá pøíèina Láïovi nepøítomnosti už padla, považovali jsme jí ovšem jen za vtip. Správce øekl, že se Láïa v poledne vrátil, že je mu špatnì. A jelikož zmizely všechny jeho vìci, bylo nad sluce jasnìjší, že odjel. Jak pøijel, tak zmizel. Je prostì divný, to už tu padlo. Ale tentokrát nás vystrašil a to se nedìlá.
Zbytek veèera probìhl v historkové náladì, až došlo na pomluvy, radši se usnulo.


30.1. 2002 Støeda
Dnes jsme vstali pozdìji, jen Tomáš vyrazil z pelechu v 3.30. To se v posteli najednou uvolnilo místa. Hance bylo špatnì, tak se rozhodla léèit bez vycházky (já žádnou volbu nemìla). Martin zas že spoèítá úèetnictví, tak jsme vyrazili jen babinec a Jirka, aby nás uhnal. To se mu ovšem nepodaøilo. Ještì se pokusil nechat si holky ujet v panice, že s nima stráví celý den bez pomoci.
Míša Hodaèová: "Doktor øíkal, že bych ještì mìsíc mìla nosit hole, tak je nosím." Myslel sice francouzské (Miška je totiž bolavá na nožku), tyhle jsou made in CZ.

Vraceli jsme se až za tmy, sice od Strážného, ale stejnì jsme chvilku hledali tyèovou cestu k chatì. Za pøíjemného rozhovoru však cesta pøíjemnì ubíhá. Veèer nás sauna postavila na nohy, tak jsme se s Verèou pìknì vykrmily. Cesta v mapì vypadala pøíjemnì, zažehlený klistr ze stráze
(Jitko co jsi myslela tímhle?)
Sjezd nad Dolní Dvùr byl spíše utrpením. Jehlièky, vìtvièky, šišky, èlovìk se málem upíchal k smrti. Dlouhá cesta po zledovatìlé silnici také nebyla z nejpøíjemnìjších, zvláš� když jsem se natáhla na záda, jak široká, tak dlouhá. To byl klasický pád, když nìkomu podjedou nohy, že je vyhodí až k nebi, lyže letìly, hùlky letìly, brýle letìly … sranda musí být. Obzvláš� když je na silnici stejnì vody jako v potoce.


31.1. 2002 Ètvrtek
Zatímco Hanka s Verèou trpí, my vyrážíme na Míseèky. Vydrápali jsme se turistickou sjezdovkou na Medvìdínì a z Míseèek koleèko na Rovinku. Tam jsem si dala steak: koneènì maso. Druhá polovina koleèka byla opravdu spíše do kopce. Proložili jsme tedy cestu focením a hned to šlo. Sjezdovka dolù nebyla moc ulehèením. Tak jsme si v cukrárnì dali moc dobrý ovocný dortík a borùvkový koláè, vyslali Míšu na autobus a pomalu vyrazili k Petrášce. Vypadá to, že se celý den jen cpali, ach jo, to jsme zas s Veru nìco prošvihly.
Nechtìlo se nám jít dlouho, tak jsme se rozhodli zdolat èernou sjezdovku. Malý hank v pohodì, co krok na velkém hanku jsem se bála, že uklouznu a sjedu zpìt do Špindlu.
Nahoøe docela foukalo, ale to už bylo jen z kopce - pohoda. Výsledný èas: èerná 52.35, až do chalupy 1.18.53. Musím øíct, že jsem se koneènì cítila pøíjemnì unavena. Sprcha mì z toho však dostala - hned bylo síly dostatek… Mimochodem - nejazaprasenìjší lyže jsem mìla zas já, ale za to mùže samosebou servisman.
Jirko ta Jitka ti fakt lichotí.


1.2. 2002 Pátek
Po první noci na novém pokoji jsou všichni mrtví. Hanka s Veronikou to vzdávají a dezertují smìr Praha. Vašek vyrazil, i Maèky. Dlouho mi trvalo než se mi podaøilo zpacifikovat zbytek skupiny alespoò k cestì na Výrovku. Dál už to bylo na jejich síly, ale ani poèasí nebylo nejlepší, tak jsme jen posedìli a jeli zpátky do pelíšku. Oni chlapi (hlavnì Jirka, ale i Martin) byli úplnì udolaní. Tak dlouho se snažili nás holky uhonit až jsme je uhonily my. Pravda, že z pùvodní pìtièlenné pøevahy jsme zbyly jen já s Jolanou, ale to úspìch jen podtrhuje. Cos tim myslela!!!?
Tento veèer toho nejvíce snìdl Vašek. Byl nejdál, ale hlavnì musel spotøebovat dvoudenní zásobu jídla, když jsme tu jen do soboty.
Vašek: "Tak jsem dneska za tu cestu projel asi pìt hoven." Jinak na chatì je spousta dìtí, tak je tu pìknej rambajz.
Zdálo se mi to jako nìjaký svìt skøítkù.
Jirka nakonec prohlásil, že má málo zábavy, tak jsem ho musely s Jolanou poøádnì zlechtat, aby vìdìl, zaè je toho loket. Je vidìt, že když se chlap pøes den málo utahá a pøibìhne na chatu za svìtla, má potom roupy.
Jirka mi nasazuje (snaží se) znehybòující hmat: "Už tì nìkdy škrtila kobra?"-??
Maèky: "Had, který štìká, nekouše…"
Pak se strhla velká bitka: Maèky versus já a Jolana a kupodivu nás skoro pøepral.
Když Jitka pøijela, vyprávìla jak s každou mával v jedný ruce. Myslím, že boj to byl vyrovnaný, když trval skoro tøi ètvrtì hodiny a bezvýslednì. Jolanì pøibylo pár modøin, ale docela pøíjemnì nás to utahalo, takže když šly spát dìtièky, šli jsme bez problémù i my. Došla jsem ovšem k jednoznaènému závìru: až budu mít sílu jako Adamák, tak budu mít na to taky vyhrát nìjaký závod.


2.2.2002 Sobota
Probudili jsme se do krásného dne: jedeme domù, není se co divit, že se poèasí umoudøilo. Škoda, že už tu není Veronika. Vidìla by, že se tu mužstvo mnohému nauèilo…. Martin už bez problémù otevøe rybièky